Jakub Malý

Jakub Malý, celým jménem Jakub Josef Dominik Malý (4. srpna 1811, Praha – 7. března 1885, Praha) byl český národní buditel a novinář, autor publikací z oboru historie a literatury, překladatel z angličtiny, francouzštiny a němčiny a autor několika encyklopedií. Používal též pseudonymy Budislav (pro básně) a Václav Pravda (především pro historické spisy).

Jakub Malý
Jakub Malý (portrét z r. 1889)
Narození	4. srpna 1811 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	7. března 1885 (ve věku 73 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Pseudonym	Budislav
Povolání	překladatel, spisovatel, novinář, učitel a redaktor
Témata	dějiny českých zemí
Významná díla	Vlastenský slovník historický
Manžel(ka)	Marie Malá
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval na Karlově universitě filosofii a práva, seznámil se s mnoha tehdejšími vlastenci (Josef Kajetán Tyl, František Ladislav Čelakovský, Václav Hanka, František Palacký, Josef Jungmann). Začal psát básně do mnoha častopisů, živil se jako učitel jazyků. Spolupracoval s Jungmannem na sestavování Slovníku, pracoval jako redaktor a překladatel (redigoval literární časopis Denice)^[1]. Vydával ostře protivládní politické články, historické spisy (Dějepis národu českého pro čtenáře každého stavu, 1863). Významně přispěl k vzniku českých všeobecných encyklopedií. Byl spolueditorem Riegerova slovníku naučného od druhého do posledního svazku. Po něm hned začal vydávat vlastní, devítisvazkový Stručný všeobecný slovník věcný. A hned poté (1884) byl až do své smrti hlavním redaktorem Ottova slovníku naučného. V této roli ho pak vystřídal Tomáš Masaryk.

Na sklonku života vydal své paměti, v nichž popsal situaci na počátku národního obrození (Naše znovuzrození). Mimo vlastní tvorbu překládal, především z angličtiny (Oliver Goldsmith, Washington Irving, William Shakespeare, učebnice angličtiny a knihy o amerických reáliích), francouzštiny, němčiny a polštiny. Je autorem prvního překladu Charlese Dickense z roku 1840. Psal i německy. Patřil k nejplodnějším českým spisovatelům své doby.

Dílo

• Národní české pohádky a pověsti, 1838
• Spravedlivá kronika česká. Prostonárodní dějepis České země I–VII, 1844–45
• Krátká mluvnice česká pro Čechy I–II, 1845–46
• Příkladové české mluvy, 1846
• Soustavný nástin slovesnosti, 1848
• Napoléon Bonaparte I–II, 1848–49
• Hraběte Lva Thuna úvahy o nynějších poměrech, hledíc zvláště k Čechám, 1848
• Dějiny národu českého, 1849
• Svět a jeho divy, 1851
• František Ladislav Čelakovský, 1852
• Amerika od času svého odkrytí až na nejnovější dobu I–VI, 1853–57
• Riegerův slovník naučný (od 2. dílu byl hlavním editorem společně s Riegerem)
• Úvahy Čecha o novém zřízení Rakouska, 1861
• Mezi vzkříšením, 1862
• Politické zlomky, 1862
• Vymožení Rudolfova majestátu od stavů českých roku 1609, 1862
• Dějepis národu českého I–II, 1864
• Ukázka frazeologie česko-německé a německo-české, 1868
• Rukověť anglického jazyka, 1870
• Vzpomínky a úvahy starého vlastence, 1870
• Shakespeare a jeho dílo, 1872
• Výbor z drobných spisů I–III, 1872–76
• Soustátí severoamerické a jeho ústava, 1872
• Stručný obraz jazyka českého, 1872
• Anglická čítanka, 1872
• Stručný všeobecný slovník věcný I–IX, 1873–85
• Populární poučení o pravopise českém, 1877
• Vlastenecký slovník historický, 1877
• Život a působení Jiřího Melantricha z Aventina, 1880
• Naše znovuzrození: přehled národního života českého za poslední půlstoletí I–VI, 1880–84
• Amerika, 1882
• Vzorný dopisovatel, 1892.