Riegrův slovník naučný

Riegrův slovník naučný (někdy též zvaný Koberův slovník naučný, vydáváno pouze jako Slovník naučný) je první česká všeobecná encyklopedie.^{[p. 1]} Vycházela v letech 1860–1874 a 1890, má dvanáct dílů a obsahuje kolem 80 000 hesel na 12 712 stranách. Vydání patřilo k největším vydavatelským počinům Ignáce Leopolda Kobera. V hlavní redakci byli František Ladislav Rieger a lexikograf Jakub Malý, který sám vedl redakci po Riegrově návratu do veřejného života. Vzorem encyklopedie byl čtyřdílný Kleineres Brockhaus'sches Conversations-Lexikon für den Hausgebrauch (Malý Brockhaus) z roku 1854. Slovník výrazně čerpal z díla Františka Palackého, který také připravoval českou encyklopedii, jež ale nevyšla. Riegerův slovník byl naopak inspirací jak pro Stručný všeobecný slovník věcný (1873–1885), tak i pro Ottův slovník naučný (1888–1909) – Jakub Malý byl editorem i těchto dalších dvou děl.

Slovník naučný
Datum vydání	1860–1874, 1890
Počet stran	12 712
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi přispěvatele encyklopedie patřily osobnosti jako Karel Jaromír Erben, Václav Vladivoj Tomek, Antonín Gindely, Václav Hanka, Eduard Grégr, František Palacký, Jan Evangelista Purkyně a další.^[2] Práce redakčního týmu na přípravě slovníku začaly na jaře 1858 a první svazek byl vydán koncem roku 1860 v nakladatelství Kober & Markgraf.^[3] Dalších deset svazků poté následovalo až do roku 1874, přičemž část desátého a celý jedenáctý svazek byly tvořeny doplňky. V roce 1863 byl slovník doplněn postupně vycházejícím Názorným atlasem k Slovníku naučnému.^[4] V letech 1885–1888 vyšlo u Kobera druhé vydání minimálně prvních devíti svazků Slovníku naučného.^[5] Roku 1890 vyšel dvanáctý díl – první svazek nových doplňků a oprav v redakci Františka Bačkovského; další díly ale nebyly realizovány.

Přijetí

Při svém vydání se dočkal velmi pozitivního přijetí. Např. Josef Durdík o něm napsal^[6]:

Slovník naučný náleží k oněm několika veledílům, které jako uhelné kameny literatury novočeské pevný základ daly a dávají budově její: Jungmannův Slovník, Šafaříkovy Starožitnosti, Palackého Dějiny.

[...]

Encyklopedie, které se od nynějška vydávati budou v Rusku i v Polsku, musí nyní slušný ohled věnovati Slovníku naučnému, považovati jej za jeden z hlavních pramenův svých.

Jedenáct let po vydání posledního dílu Masaryk zařadil v článku v Atheaeu Riegerův slovník seznam problematických částí české odborné literatury které si vyžadují nápravu^[7]. Krátce poté se stal hlavním redaktorem Ottova slovníku.

K nejnutnějším požadavkům naši literatury patří přede všemi ''nový Náučný slovník''.

[...]

[Riegerův slovník] vychází teď podruhé -- ovšem jen u nás zase možno jest aby starý náučný slovník vycházel!

Díly

Číslo	Díl	Rok	Počet stran
1.	A – Bžeduchové	1860	1028
2.	C – Ezzelino	1862	562+543
3.	F – Chyžice	1863	1169
4.	I – Lžidimitrij	1865	1470
5.	M – Ožice	1866	1205
6.	P – Quousque tandem	1867	1171
7.	R – Ržew	1868	1220
8.	S – Szyttler	1870	1218
9.	Š – Vogt	1872	1349
10.	W – Žygliňski Doplňky Aaronowicz – Nyström	1873	550+467
11.	Doplňky Obach – Ristić	1874	680
12.	Doplňky a opravy A – Gythonové	1890	824

Poznámky k vyhledávání

Abecední řazení: krida – křída – Krieger (Ř není řazeno až za R) (ačkoli Š je až za S).

Poznámky

1. Z českých slovníků je nejbližší předchůdce dvousvazkový Kapesní slovníček novinářský a konversační, který v letech 1850 a 1851 vydal Ludvík Ritter z Rittersbergu. Ten ale není všeobecnou encyklopedií (neobsahuje např. přírodní vědy či dějiny) a končí písmenem M.^[1]