Jakub Xaver Ticin

Jakub Xaver Ticin SJ (latinsky Jacobus Xaverius Ticinus; 1. srpna 1656 Wittichenau – 17. dubna 1693 poblíž Bělehradu ) byl lužickosrbský jezuita a jazykovědec. Byl prvním, kdo napsal jazykový kurz pro výuku lužické srbštiny na základě vědeckých principů.

Xaver Jakub Ticin
Ticinus na dobové malbě
Narození	1. srpna 1656 Wittichenau
Úmrtí	17. dubna 1693 (ve věku 36 let) nebo 17. srpna 1693 (ve věku 37 let) Bělehrad
Povolání	jazykovědec
Nábož. vyznání	katolicismus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozákladním vzdělání ve škole budyšínského katedrálního kláštera odešel Ticin do Čech, vstoupil do jezuitského řádu a studoval na pražské univerzitě. Kromě kněžských povinností se věnoval také vědeckým studiím slovanských jazyků. Jako základ své práce na srbštině použil známý dialekt z oblasti Wittichenau.

Ve své vlasti propagoval poutě k milostnému obrazu v Rosenthalu a vypracoval zprávu o legendách a zvycích spojených s tamní sochou Panny Marie. V době konfesionalizace byly tyto pouti důležitou kotvou katolické a lužickosrbské identity v převážně protestantské Horní Lužici .

Ticin zemřel před Bělehradem během turecké války, které se účastnil jako polní kaplan v armádě prince Evžena.

V roce 1994 bylo po Ticinovi pojmenováno náměstí v jeho rodném městě Wittichenau.

Dílo

• Principia linguae wendicae quam aliqui wandalicam vocant. Praha 1679 ( Nově publikováno jako dotisk. Frido Michałk, Bautzen 1985).^[1]
• Epitome Historiae Rosenthalensis, sive Compendiaria Narratio de Origine, ac Cultu pervetustae BV Mariae Statuae, v Pago Rosenthal Lusatiae superioris. Praha 1692.^[2]