Jalovec

Další významy jsou uvedeny na stránce Jalovec (rozcestník).

Jalovec (Juniperus) je rod stálezelených jehličnatých keřů či stromů z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae), zahrnující asi 55–70 druhů, což z něho činí nejpočetnější rod čeledi.^[1] Charakteristickým rysem rodu je, že zralé šišky, zvané jalovčinky (odborně galbuly), mají zdužnatělé semenné šupiny a připomínají bobule; na rozdíl od ostatních zástupců čeledi cypřišovitých také jejich semenné šupiny zcela srůstají.^[2] Šišky uvnitř obsahují bezkřídlá, trojhranná semena.

Jalovec
Juniperus deltoides v Bulharsku
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	cypřišovité (Cupressaceae)
Podčeleď	Cupressoideae
Rod	jalovec (Juniperus) L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Většina druhů je dvoudomých, tj. se samčími a samičími šišticemi na různých jedincích; některé jsou však jednodomé. Jako jiné jehličnany jsou anemogamní, zvláštností však je, že jejich semena jsou primárně roznášena ptáky požírajícími dužnaté jalovčinky.^[1] Jsou to vesměs silně světlomilné dřeviny s malými nároky na půdu a vlhkost.^[3]

Rozšíření

Jalovec je rodem rozšířeným po převážné většině severní polokoule: rostou v Evropě, Asii, severní a východní Africe (izolovaná arela na Kilimandžáru) a Severní a Střední Americe.^[4] Největší areál zahrnující prakticky celou holoarktickou oblast má jalovec obecný,^[1] který je také jediným druhem původním v ČR.^[3]

V Evropě roste celkem 10 druhů jalovců. Ze sekce Juniperus zde rostou 4 druhy. Jalovec obecný (J. communis) je rozšířen téměř v celé Evropě, jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus) v její jižní, středomořské části. Juniperus navicularis je endemit jižní části Pyrenejského poloostrova, jalovec krátkolistý (Juniperus brevifolia) je endemit Azorských ostrovů. Sekce Sabina je v Evropě zastoupena 5 druhy. Jalovec chvojka (Juniperus sabina) je rozšířen zejména v horách střední a jižní Evropy, jalovec fénický (Juniperus phoenicea) na středomořském pobřeží. Druhy jalovec ztepilý (Juniperus excelsa) a jalovec páchnoucí (Juniperus foetidissima) rostou na Balkáně a Krymu, jalovec kadidlový (Juniperus thurifera) v horách jihozápadní Evropy. Jalovec peckoplodý (Juniperus drupacea) jakožto jediný zástupce sekce Caryocedrus roste v jižním Řecku.^[5][6]

Systematika a evoluce

Přízemní habitus jalovce poléhavého

Rod je tradičně členěn do tří sekcí, někdy pojímaných i jako podrody nebo dokonce samostatné rody: sekce Juniperus s ostrými jehlicemi a převážně eurasijským rozšířením zahrnuje 7–9 druhů; sekce Caryocedrus zahrnuje jediný druh jalovec peckoplodý rostoucí v Řecku a někdy bývá slučována s předchozí, s níž ostatně tvoří z hlediska fylogeneze bazální větev rodu.^[1] Do nejrozsáhlejší sekce Sabina patří okolo 40 druhů Starého i Nového světa; odlišuje se stopkatými galbulami a dospělými listy převážně šupinovitými, na juvenilních výhoncích mohou být ale i jehlicovité.^[1][3]

Sesterským rodem jalovce je rod cypřiš (Cupressus), od něhož se oddělil v období paleocénu zhruba před 70–50 miliony let; jejich společný předek pocházel patrně z Asie.^[1]

Vybraní zástupci

Jalovec červenoplodý – větévka se zralými šišticemi (sekce Juniperus)

Juniperus sect. Juniperus:

• jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus) – Středomoří
• jalovec obecný (Juniperus communis) – rozsáhlý holoarktický areál
• jalovec tuhý (Juniperus rigida) – Čína, východní Asie, Sachalin
  • jalovec tuhý pobřežní (Juniperus rigida subsp. conferta) – Japonsko, Sachalin
• jalovec krátkolistý (Juniperus brevifolia) – Azorské ostrovy
• jalovec cedrovitý (Juniperus cedrus) – Kanárské ostrovy, Madeira
• Juniperus navicularis – Pyrenejský poloostrov

Juniperus sect. Caryocedrus

• Jalovec peckoplodý (Juniperus drupacea) – Řecko, Malá Asie, Blízký východ

Větévka jalovce peckoplodého

Šupinovité listy a plody jalovce virginského (sekce Sabina)

Juniperus sect. Sabina

• jalovec čínský (Juniperus chinensis) – východní Asie od Barmy po ruský Dálný východ
• jalovec bermudský (Juniperus bermudiana) – kriticky ohrožený endemit Bermudského souostroví
• jalovec durangský (Juniperus durangensis) – Mexiko
• jalovec fénický (Juniperus phoenicea) – západní Středomoří
• jalovec chvojka (Juniperus sabina) – rozsáhlý eurasijský areál od Atlantiku po ruský Dálný východ
• jalovec kadidlový (Juniperus thurifera) – západní Středomoří, země Maghrebu
• jalovec kalifornský (Juniperus californica) – jihozápad USA, Kalifornie, Mexiko
• jalovec Komarovův (Juniperus komarovii) – Čína
• jalovec páchnoucí (Juniperus foetidissima) – Balkánský poloostrov, jihozápadní Asie, Kavkaz
• jalovec poléhavý (Juniperus procumbens) – východní Asie
• jalovec polehlý (Juniperus horizontalis), syn. jalovec plazivý – severní polovina Severní Ameriky
• jalovec polokulovitý (Juniperus semiglobosa) – Střední Asie
• jalovec prostřední (Juniperus ×media) – kulturní kříženec
• jalovec skalní (Juniperus scopulorum) – západ Severní Ameriky od Kanady po Mexiko
• jalovec šupinatý (Juniperus squamata) – Afghánistán, Himálaj, Čína
• jalovec viržinský (Juniperus virginiana) – východ Severní Ameriky
• jalovec východoafrický (Juniperus procera) – Arabský poloostrov, východní Afrika od Rudého moře po Zimbabwe
• jalovec ztepilý (Juniperus excelsa) – Balkánský poloostrov, jihozápadní Asie, Kavkaz^{[7][8][9][10]}

Význam

Jalovec ztepilý na Krymu

Jalovce jsou v České republice pěstovány jako okrasné dřeviny širokého použití. Zahrnují stromovité, keřovité i plazivé, pokryvné typy. V četných kultivarech je pěstován zejména jalovec obecný (Juniperus communis), jalovec čínský (Juniperus chinensis), jalovec viržinský (Juniperus virginiana), jalovec prostřední (Juniperus ×media), jalovec chvojka (Juniperus sabina) a jalovec polehlý (Juniperus horizontalis).^[11][8]

Jalovčinky některých druhů, hlavně jalovce obecného, se využívají v gastronomii jako koření; vyrábí se z nich alkoholické nápoje gin a borovička. Esenciální oleje se užívají v aromaterapii a kosmetice. Vonné, odolné dřevo některých jalovců je ceněné v truhlářství a řezbářství.

Víra, že kadidlo z jalovce zadržuje zlo, byla mezi turkickými národy běžná. Jeremiah Curtin poznamenal, že někteří šamani na Sibiři před obětováním zvířat používali kadidlo z jalovce.^[12]

Škůdce

Krasec Lamprodila festiva

Jalovcům škodí brouk Lamprodila festiva, původem ze Středomoří, který se invazně šíří Evropou i západní Asií. Tento druh krasce žije skrytě v substrátu pod stromy, odkud v noci vylézá po kmeni a za šupiny kůry klade vajíčka. Z vajíček se líhnou malé larvy, které vyžírají lýko. Napadené části pak začínají žloutnout a usychat, podobně jako když smrkové lesy usychají kvůli působení lýkožrouta smrkového. Suché větve by proto měli lidé odříznout a spálit, nikoli vyvážet na skládky, odkud by se mohli krasci dál šířit.^[13]