Jan Bauch

Jan Bauch (16. listopadu 1898 Praha^[1] – 9. ledna 1995 Praha) byl český malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf a vysokoškolský pedagog.

Jan Bauch
Narození	16. listopadu 1898 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. ledna 1995 (ve věku 96 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, sochař, architekt, grafik a učitel
Příbuzní	Arnoštka Grünfeldová (manželčina sestra)
Ocenění	zasloužilý umělec (1963) národní umělec (1977)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Narodil se v Řetězové ulici na Starém Městě v Praze. V letech 1912–1913 se v otcově dílně vyučil řezbářem. V letech 1914–1916 studoval Uměleckoprůmyslovou školu u prof. Emanuela Dítěte ml., v letech 1919–1924 u prof. Vratislava Hugo Brunnera. Zároveň navštěvoval grafickou speciálku na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského (1921–1923), ale před absolutoriem ze školy odešel. V osmnácti letech (1916–1918) prošel zákopy 1. světové války v Uhrách a Rumunsku a poté byl do roku 1919 příslušníkem čs. dobrovolnického vojska. Tato životní zkušenost ovlivnila i jeho malířské dílo.

V meziválečném období byl členem Umělecké besedy (1923–1926 a SVU Mánes (1926–1948). Podnikl cesty do Francie (1926, 1927), Belgie a Řecka (1927) a do Itálie (1930). Po válce působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, od roku 1946 jako docent, od roku 1948 jako profesor. Roku 1958 byl nedobrovolně penzionován. K jeho žákům patřili např. Oldřich Smutný, Miroslav Lamač, Václav Kiml, Karel Hyliš, Vojtěch Adamec, František Vízner.

Díky nekompromisnímu postoji k násilí páchanému na občanech v nesvobodné společnosti působil Jan Bauch během normalizace jako umělecká i morální autorita, a to nejen pro mladší generace. V roce 1989 podepsal jako jediný národní umělec petici Několik vět (což uvedl mj. Miloš Jakeš v projevu z Červeného Hrádku).^[2]

Dílo

Věnoval se malbě, kresbě, ilustracím, grafice, plastice, pracoval na oknech v chrámu sv. Víta a v Karolínu.^[3]

V souvislosti s Bauchovým uměním se hovořívá o baroku a baroknosti (zesměšnění). V jeho obrazech je vskutku přítomna hluboce zažitá tradice českého baroka. Barokní vzruch a rytmus jsou především ve vervních tazích štětce a přímo plastickém vrstvení barvy, stejně jako v kontrastech a dramatické stavbě Bauchových obrazů. Jsou projevem snad radosti z barev, nikoli však optimismu. Spíše tragiky a hořkosti.

Ocenění

• 1937 Grand Prix, Mezinárodní výstava Paříž
• 1947 Československá akademie věd a umění, 1. cena
• 1957 Cena hlavního města Prahy
• 1958 čestný diplom, Světová výstava Expo 58 Brusel
• 1958 zlatá hvězda, Světová výstava Expo 58 Brusel
• 1959 vyznamenání Za vynikající práci
• 1962 diplom z bienále v Benátkách
• 1963 zasloužilý umělec
• 1967 Cena primátora hlavního města Prahy
• 1977 národní umělec^[4]

Bibliografie (výběr)

• BAUCH, Jan [a PLICHTA, D.] Barvy století. Praha: Státní nakl. krásné literatury a umění, 1963. 173 s., [8] s. obr. příl.
• BAUCH, Jan [a MACHONIN, Sergej.] Čím jsem žil. Praha: Odeon, 1980. 111 s.
• BAUCH Jan a BAROCHOVÁ Zuzana, ed. Jak udělat z obrazu báseň. Praha: Supraphon, 1988. 90 s. Lyra Pragensis, sv. 90. [Myšlenky z knih Barvy století, Čím jsem žil a z článku Současné umění v protikladu k vývojovým etapám minulosti.]
• BAUCH Jan. Barvy století; Čím jsem žil. 2. vyd., v Apeironu 1. vyd. Praha: Apeiron, 1996. 188 s. ISBN 80-900703-6-1.

Jan Bauch také uváděl výstavy Josefa Jíry a napsal texty do katalogů k těmto výstavám (Roudnice nad Labem 1978; Mánes, Praha 1990; Vltavín, Praha 1992; Jičín 2004). Byl také editorem Sborníku SVU Mánes (1992, 1994).