Jan Brabec

Jan Brabec (* 15. srpna 1959 Praha) je český hudebník a novinář. Byl dlouholetým bubeníkem skupiny The Plastic People of the Universe (1977–1988, 1997–1999) a po jejím rozpadu lídrem Domácí kapely (od 1988). Je signatářem Charty 77.

Jan Brabec
Základní informace
Narození	15. srpna 1959 (65 let) Praha
Povolání	hudebník, novinář
Nástroje	bicí, klávesy, hlas
Aktivní roky	70. léta – dosud
Členem skupin	Domácí kapela, The Plastic People of the Universe, DG 307
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

Veřejně poprvé vystupoval ve svých čtrnácti letech se skupinou Delirium, v níž s ním působili mj. Jiří Charypar a Vladimír Dědek (rovněž pozdější člen The Plastic People of the Universe). Později se seznámil s Ivanem Bierhanzlem a Jaroslavem Ungerem a začal hrát s jejich skupinou Dr. Prostěradlo Band.^[1]

Na podzim 1977, ve svých osmnácti letech, nastoupil do skupiny The Plastic People of the Universe. Nahrál s ní všechna její následná řadová alba: Pašijové hry velikonoční (1978), Jak bude po smrti (1979), Co znamená vésti koně (1981), Hovězí porážka (1982–1984) a Půlnoční myš (1985–1986). Se skupinou hrál až do jejího rozpadu v roce 1988. Roku 1997 došlo k jejímu obnovení, v následujícím roce proběhlo turné po USA, a Brabec skupinu brzy opustil. V roce 2024 vznikla nová verze skupiny opět s Brabcem za bicími, vystupující pod zkráceným názvem PPU.^[2]

V roce 1978 začal hrát také se skupinou DG 307, se kterou nahrál programy Dar stínum (jaro 1979) a Pták utrženej ze řetězu (podzim 1979). V osmdesátých letech působil v projektu Z jedné strany na druhou, jehož sebrané nahrávky vyšly v roce 2011 pod názvem Komplet 1985–2010.^[3][4] Po rozpadu The Plastic People of the Universe založil Brabec vlastní soubor, Domácí kapelu, která vydala tři studiová alba: Neděle (1992), Jedné noci snil (1996) a Krajina mlčí (2008).^[5] V roce 1995 vydal ve spolupráci s Vratislavem Brabencem, Josefem Karafiátem, Janem Komárkem, Petrou Oplištilovou a Filipem Topolem album Konec léta. V roce 1999 mu v nakladatelství Maťa vyšla sbírka textů Noční psi.

Přispíval do samizdatového časopisu Revolver Revue, později stál u zrodu týdeníku Respekt.^[6]