Jan Daniel Bláha

Jan Daniel Bláha (* 13. března 1981 Havlíčkův Brod)^[1] je český kulturní geograf, antropolog a kartograf realizující vlastní výzkumy v mimoevropských lokalitách, zejména na Papui Nové Guineji.

doc. PhDr. RNDr. Jan D. Bláha, Ph.D.
Jan D. Bláha (2018)
Narození	13. března 1981 (44 let) Havlíčkův Brod Československo Československo
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	geograf a kartograf
Web	www.jackdaniel.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Dětství prožil v Chotěboři na Vysočině. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor geografie a kartografie (1999–2005). Na téže univerzitě absolvoval studium kulturologie se zaměřením na kulturní antropologii při Filozofické fakultě (2006–2012). V současnosti působí na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy ^[2] a na katedře geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem,^[3] kde v letech 2018–2022 pracoval také jako proděkan pro vnější a zahraniční vztahy.^[4] Kromě toho působí jako výzkumný pracovník na katedře geomatiky na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze. V minulosti působil také jako výzkumný pracovník na katedře asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.^[5] Dlouhodobě spolupracuje s českým kulturním antropologem Martinem Soukupem.^[6][7]

Odborná a vědecká činnost

Předmětem jeho vědecko-výzkumného zájmu jsou socio-kulturní aspekty mapové tvorby, vizuální komunikace, analýza kartografických děl včetně jejich uživatelského hodnocení a vizuální informace v didaktice geografie. Obecně poukazuje na humanitní rozměr oboru kartografie.^[8] Svou pozornost věnuje také komplexnímu výzkumu tzv. mentálních map u různých skupin jedinců a výzkumu didaktických pomůcek pro výuku kartografie na základních školách.^[9] V minulosti se věnoval i estetickým hodnotám map a kreativitě kartografické tvorby.

Od roku 2015 provádí výzkumy na Papui Nové Guineji, kde se mimo jiné věnuje studiu prostorového chování lidí.^[10][11] Je autorem řady odborných studií, které vyšly v Česku i v zahraničí. Publikoval knihu Vybrané okruhy z geografické kartografie (2017)^[12] a je spoluautorem knihy Conditions of Fieldwork (2016)^[13] o podmínkách terénního výzkumu v mimoevropských lokalitách (vydáno Národním muzeem v Praze). Podílel se na přípravě novodobého českého Školního atlasu světa (2004)^[14] a na realizaci řady map do odborných publikací (mj. v nakladatelství Karolinum a Pavel Mervart). V roce 2019 společně s geografy Jiřím Andělem a Ivanem Bičíkem publikoval v nakladatelství Karolinum knihu Makroregiony světa. Nová regionální geografie.^[15] Podílel se také na vzniku kolektivního díla Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století (2019, spolu s Evou Semotanovou, Jiřím Cajthamlem, Zlaticí Zudovou-Leškovou, Jitkou Močičkovou a Pavlem Seemannem)^[16] a prvního českého atlasu určeného především pro žáky 2. stupně základních škol, tzv. Žákovského atlasu (2019),^[17] které byly oceněny Českou kartografickou společností.

V roce 2017 publikoval s geoinformatikem Martinem Dolejšem studii, v níž zaměřili, spočítali a prezentovali různé významné středy Česka, o čemž informoval celostátní tisk.^[18]

Další činnost

Aktivně působil ve skautském hnutí jako vedoucí ve skautském oddíle a vedoucí střediska Junáka v Chotěboři. Z tohoto období pochází monografie o historii a současnosti tamního skautského hnutí Skauting v Chotěboři (2010).^[19][20] V současnosti působí na vzdělávacích akcích Junáka, konkrétně na kurzech Čtyři palice a Čtyři prameny. ^{[21] [22]}