Martin Soukup (kulturolog)

Martin Soukup (* 26. března 1977) je český kulturolog a kulturní antropolog. Od roku 2016 je zaměstnán na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Je členem American Anthropological Association. Je laureátem Ceny Neuron pro mladé vědce 2017.^[1]

doc. PhDr. Martin Soukup, Ph.D.
Narození	26. března 1977 (48 let) Praha
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (2002–2008)
Povolání	antropolog
Zaměstnavatelé	Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova
Ocenění	Cena Neuron pro mladé nadějné vědce (2017)
Web	www.antropolog.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Profesní kariéra

Absolvoval obor kulturologie na Katedře teorie kultury (kulturologie) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Mezi lety 2009 až 2015 na této fakultě působil jako odborný asistent, později docent. V období 2015 až 2016 působil jako vědecký pracovník v Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur, pro které jako autor připravil výstavu Lovci lebek. V současnosti vyučuje třeba i na Metropolitní univerzita Praha.

Předmětem jeho vědecko-výzkumného zájmu je historie, teorie a metodologie antropologie. Zvláštní pozornost věnuje kulturnímu areálu Melanésie. V roce 2009 uskutečnil tři antropologické sondy na Papui Nové Guineji. Konkrétně v komunitách Wannang (provincie Madang), Kegesuglo (provincie Simbu) a Yawan (provincie Morobe). V roce 2011 se vrátil do komunity Yawan v údolí Uruwa, pokračoval tam ve výzkumech v letech 2015, 2016, 2018 a 2019. Zde se orientoval především na oblast vizuality kultury s důrazem na dětské kresby, studium etnohistorie této skupiny a zkoumání prostorových souvislostí sociálních a kulturních jevů. Na tomto tématu dlouhodobě spolupracuje s českým geografem a kartografem Janem Danielem Bláhou. O kulturním areálu Melanésie publikoval řadu dílčích odborných studií a průběžně zveřejňuje výsledky svých výzkumných pobytů na Papui; v populární formě příležitostně na stránkách periodik Sedmá generace, A2 či Česká pozice. Kromě výzkumů na Papui Nové Guineji má za sebou výzkumné pobyty na Altaji, Filipínách (Kalinga) a v Indii (Allahabád, Varánásí, Haridvár).

V dílčích studiích se zaměřil zejména na otázky antropologie náboženství,^[2] vizuální antropologie a antropologie těla. Aktivně přispívá především k rozvoji české vizuální antropologie. Výrazem jeho zájmu o oblast vizuální antropologie je vstupní studie k publikaci Kultura žitá a viděná: vizuální antropologie (2011)^[3] a vymezení vizuální antropologie ve slovníkových a encyklopedických heslech.^[4][5] Usiluje nejen o teoretickou reflexi vývoje a současného stavu této antropologické oblasti, ale také přispět k jejímu rozvoji vlastními terénními výzkumy. V poslední době se orientuje i na rozvoj antropologie těla^[6][7]. Je autorem několika knižních prací: Biokulturologie: evoluce a kultura (2010)^[8] a její rozšířené verze Kultura: biokulturologická perspektiva (2011).^[9] Kromě toho připravil učebnici Základy kulturní antropologie (2009, 3. vydání 2020)^[10]. Z dalších prací lze uvést knihy Antropologie a Melanésie (2013), Terénní výzkum v sociální a kulturní antropologii (2014), Cizinci mezi Papuánaci (2016), Antropologie (2018), Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, boom (2019), Mýty Margaret Mead (2020), Kanibalové & lovci hlav (2022). Také připravil kolektivní monografie Tělo (2014), Conditions of Fieldwork (2016), Tělo 2.0 (2017) a Tělo 2.1 (2020), Tělo 3.0 (2021). Společně s Julií Hubeňákovou publikoval knihu Nungon People of Uruwa (2012).