Jan Drda

Jan Drda (4. dubna 1915^[1] Příbram – 28. listopadu 1970 Dobříš) byl český novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik. Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda (1949, 1953) a zasloužilý umělec (1965).^[2]

Jan Drda
Jan Drda
Narození	4. dubna 1915 Příbram Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. listopadu 1970 (ve věku 55 let) Dobříš Československo Československo
Místo pohřbení	Dobříš
Povolání	spisovatel, scenárista, dramatik, novinář, publicista a politik
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	žurnalistika
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda Řád republiky zasloužilý umělec
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodný dům v Příbrami

Pamětní deska v Příbrami

Jan Drda, reliéf na pamětní desce na Jiráskově náměstí v Praze (autor Miroslav Pangrác)

Hrob Jana Drdy v Dobříši

Život

Mládí a studia

Narodil se v Příbrami jako syn kamnářského pomocníka Josefa Drdy a švadleny Antonie, roz. Filipové. Matka zemřela, když bylo Janovi šest let.^[3] Otec se po rozpadu svého druhého manželství dal na pití a od dětí odešel. Jana a jeho sestru Marii pak vychovával dědeček. Měl se vyučit klempířem, ale jeho babička prosadila, aby studoval na klasickém gymnáziu v Příbrami, kde roku 1934 maturoval a začal studovat filologii na pražské Karlově univerzitě, studia nedokončil.

Počátky literární dráhy

Od mládí psal povídky i hry pro ochotnické divadlo, už od roku 1932 přispíval do novin a časopisů. Svoji románovou prvotinu Městečko na dlani vydal v 25 letech. V letech 1937 až 1942 byl redaktorem Lidových novin, do kterých přispíval fejetony, črtami a reportážemi.

Literární a politická činnost po roce 1945

Po osvobození pokračoval ve Svobodných novinách (viz Lidové noviny) a později v deníku Práce. Dne 26. února 1948 se do Svobodných novin vrátil a po odstranění Ferdinanda Peroutky se stal jejich šéfredaktorem. Byl totiž ve vedení akčního výboru Národní fronty Syndikátu českých spisovatelů, kde se aktivně podílel na personálních čistkách v řadách spisovatelů a publicistů. Za zmínku stojí fakt, že jen do začátku března 1948 bylo tímto akčním výborem odstraněno přes třicet spisovatelů.^[4] Již v roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, ale inklinoval k ní již před druhou světovou válkou a už tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa.^[5] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,^[6] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. Poté zastával významné kulturní i politické funkce a byl za ně novým režimem odměňován.

Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 a v parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do roku 1960.^[7][8]

Předseda Svazu československých spisovatelů

V letech 1949 až 1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. Společně s Václavem Řezáčem se trvale podíleli na vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů, u některých z nich má podíl i na jejich odsouzení a věznění.^[5] Drda a Řezáč nevybíravě postupovali zejména proti katolicky orientovaným a ke katolicismu inklinujícím autorům jako byli Jakub Deml, Jan Zahradníček, Václav Renč nebo Bohuslav Reynek.^[5] Dvojice Drda a Řezáč si v této době vysloužila posměšnou přezdívku „Drzáč“.

Významná byla i jeho spolupráce s filmem, především se uplatnil jako autor námětů a scénářů. Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce, který v roce 1968 sám založil.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy

Postavil se proti invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 a následné okupaci Československa, za což byl hned roku 1969 z tohoto místa vyhozen. Dne 25. srpna 1968 v Rudém právu vyšel v souvislosti s příchodem sovětských vojáků Drdův článek s názvem „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“. Řada lidí se tímto poselstvím řídila a okupantům, kteří měli problémy se zásobováním, odmítala vodu dávat.

Závěr života

Zemřel na infarkt za volantem svého auta na křižovatce v Dobříši a je pohřben na místním hřbitově. Jeho pohřbu se zúčastnilo asi dva tisíce lidí.^[9]

Ocenění a připomínky

• V roce 1955 obdržel Řád republiky.^[10]

• 28. listopadu 2020 byla na jeho rodném domě v Příbrami v Žižkově ulici odhalena pamětní deska.^[11]

Rodina

Oženil se již za druhé světové války, s manželkou vychoval čtyři děti:^[12] nejstarší syn Petr Drda (* 1944) vystudoval archeologii a je významným specialistou na keltskou a laténskou kulturu. Starší dcera vystudovala lékařství. Mladší syn Jakub (* 1951) studoval žurnalistiku a stal se publicistou a redaktorem.^[13] Nejmladší dcera Světlana (* 1953) vystudovala češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě UK. V rodinné tradici písemnictví pokračuje vnuk Adam Drda.

Dílo

Próza

• Městečko na dlani, 1940 – Život na malém městě Rukapáň (ve skutečnosti autorově rodné Příbrami) a osudy jejích obyvatel. Hlavními postavami jsou starosta František Buzek, horník Matěj Řezáč a milenci Václav a Ančka. Příběh, plný laskavého humoru, končí tragicky s vypuknutím první světové války.
• Živá voda, 1942 – Psychologický román o rozumovém a citovém zrání mladého člověka. Sleduje cestu nadaného vesnického chlapce, který se snaží najít smysl života prostřednictvím umění, konkrétně sochařství. Autor, využívající autobiografické prvky, zobrazuje dramatický vývoj hrdiny, jenž čelí těžkostem a utrpení, ale nakonec nachází vyjádření svého talentu a novou životní sílu v tvůrčí činnosti.
• Putování Petra Sedmilháře, 1943 – román, příběh nemanželského chlapce, nyní sirotka a tuláka, který hledá svého neznámého otce a vymýšlí si o něm fantastické příběhy
• Svět viděný zpomaloučka, 1943 – knižní vydání výboru z jeho tvorby pro Lidové noviny
• Listy z Norimberka, 1946 – kniha fejetonů, tématem Norimberský proces
• Němá barikáda, 1946 – Soubor jedenácti povídek, které zachycují boj českého národa proti fašismu během druhé světové války. Příběhy se zaměřují na různé etapy odporu, od prvních projevů veřejného nesouhlasu v roce 1939 přes hromadné popravy a události po atentátu na Heydricha, až k osvobození v roce 1945. Spojujícím motivem je rostoucí jednota lidí v jejich nenápadném hrdinství, které tvoří třetí frontu a přispívá k porážce okupantů.
• Kuřák dýmky, 1948
• Dětství soudruha Stalina, 1953 – Životopisná črta o raných letech Josefa Stalina. Popisuje jeho dětství v rodném Gori, studium na církevní škole, jeho vynikající nadání a zájem o pokrokovou literaturu. Důležitým momentem v jeho formování je šokující událost z roku 1892, kdy byl svědkem popravy tří gruzínských horalů. Kniha končí obdobím, kdy Stalin, jako 16letý, poprvé vystupuje na veřejnosti s revolučními verši pod pseudonymem Soselo.
• Krásná Tortiza, 1952 – sbírka povídek (Státní cena za rok 1953^[14])
• Jednou v máji, 1958 – Román o obraně Trojského mostu v květnu 1945, zaměřuje se na hrdinný boj obránců, mezi nimiž vynikají postavy proletářského chlapce Pepíka Hoška a polské partyzánky Haliny.
• České pohádky, 1959 – 12 lidových pohádek s ilustracemi Josefa Lady
• Posvícení v Tramtárii, 1972 – 3 pohádky (Posvícení v Tramtárii, Sláva a pád Matesa Přespolňáka a O třech králích, jak panovali jeden za druhým, a o princeznách Pyšnilce, Fintilce a Brebentilce, jak na ně Modroočka pěkně vyzrála); poslední autorovo dílo, formou navazuje na Hrátky s čertem; většinou motiv neschopného starého krále a rozumnějšího nástupce
• České lidové hádanky v podání Jana Drdy: pro čtenáře od 6 let, 1984
• Nedaleko Rukapáně, 1989 – posmrtně vydaný výběr z autorových povídek
• Milostenky nemilostivé, 1995 – sbírka soudniček z let 1939–40

Dramatická tvorba

• Magdalenka, 1941 – jednoaktová komedie
• Jakož i my odpouštíme, 1941 – hra o třech jednáních
• Romance o Oldřichu a Boženě, 1953 – Romance, která spojuje milostný příběh mezi kombajnérém Oldřichem a svazačkou Boženou s humanistickým motivem. Vypráví o lidech, kteří se společně snaží dosáhnout lepšího a radostnějšího života pro všechny.
• Hrátky s čertem, 1946 – jinotajná báchorka, komedie o 10 obrazech, zfilmována a zpracována jako opera i loutková hra, premiéra ve Stavovském divadle
• Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1960 – Pohádková komedie o čertu, který se stane člověkem a začne mít rád prosté obyvatele vesnice. S jejich pomocí odhalí falešného faráře, který je ve skutečnosti arciďábel a pokouší se je svést k hříchu.
• Jsou živí, zpívají, 1961 – Příběh se zaměřuje na Pražské květnové povstání, ale klade důraz na vnitřní proměny a duševní vývoj hrdinů různých společenských vrstev. Zobrazuje jejich růst a odhalování pravé podstaty, kterou si vynucuje revoluční dění v průběhu těchto památných dní.

Reportáže

• Horká půda, 1955 – Soubor reportáží z autorovy cesty po Chile a Brazílii, které zachycují nejen krásy jihoamerické přírody, ale i tvrdou sociální realitu těchto zemí. Autor, formou vtipného a bystrého líčení, vytváří realistický obraz života místních obyvatel, jejich strádání i odhodlání bojovat za svá práva. Zmiňuje setkání s významnými osobnostmi, jako je Pablo Neruda, a věnuje se i místnímu folkloru a kultuře.

Filmové scénáře a náměty

• Druhá směna, 1940 – námět
• Městečko na dlani, 1942 – námět. Nezfilmováno v Příbrami, ale v Ronově nad Doubravou.
• Děvčica z Beskyd, 1944 – scénář
• Znamení kotvy, 1947 – námět a scénář
• Němá barikáda, 1949 – námět a scénář (Drdovi udělena v roce 1949 Státní cena za námět^[15])
• Hrátky s čertem, 1956 – námět a scénář
• Dařbuján a Pandrhola, 1959 – námět a scénář
• Vyšší princip, 1960 – námět a scénář
• Zlaté kapradí, 1963 – námět
• O princezně Jasněnce a létajícím ševci, 1987 – námět
• Nejkrásnější hádanka, 2008 – námět

Rozhlasové adaptace

• 1956 Vyšší princip, dramatizace Jaroslav Pour, režie Miloslav Disman. Hráli: Přemysl Pražský, Josef Roubalík, Antonín Hardt, Dalimil Klapka, Miloš Nedbal, Karel Houska, Josef Chvalina, Vladimír Hlavatý, Antonín Zíb, Josef Červinka, Bohuš Rendl, Karel Augusta, Pavel Bártl, Stanislav Junek a Martin Prášek.
• 1993 O princezně Jasněnce a ševci, který létal, na motivy pohádky Jana Drdy napsal František Pavlíček, hudba Petr Skoumal, dramaturgie Eva Košlerová, režie Maria Křepelková. Hráli: Magdalena Reifová, Jan Šťastný, Vladimír Brabec, Vladimír Dlouhý, Věra Galatíková, Ladislav Trojan, Petr Štěpánek, Sylva Turbová a Eduard Cupák. Český rozhlas^[16]