Jan Drda
český spisovatel, novinář a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jan Drda (4. dubna 1915[1] Příbram – 28. listopadu 1970 Dobříš) byl český novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik. Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda (1949, 1953) a zasloužilý umělec (1965).[2]
.jpg)
Remove ads
Život
Mládí a studia
Narodil se v Příbrami jako syn kamnářského pomocníka Josefa Drdy a švadleny Antonie, roz. Filipové. Matka zemřela, když bylo Janovi šest let.[3] Otec se po rozpadu svého druhého manželství dal na pití a od dětí odešel. Jana a jeho sestru Marii pak vychovával dědeček. Měl se vyučit klempířem, ale jeho babička prosadila, aby studoval na klasickém gymnáziu v Příbrami, kde roku 1934 maturoval a začal studovat filologii na pražské Karlově univerzitě, studia nedokončil.
Počátky literární dráhy
Od mládí psal povídky i hry pro ochotnické divadlo, už od roku 1932 přispíval do novin a časopisů. Svoji románovou prvotinu Městečko na dlani vydal v 25 letech. V letech 1937 až 1942 byl redaktorem Lidových novin, do kterých přispíval fejetony, črtami a reportážemi.
Literární a politická činnost po roce 1945
Po osvobození pokračoval ve Svobodných novinách (viz Lidové noviny) a později v deníku Práce. Dne 26. února 1948 se do Svobodných novin vrátil a po odstranění Ferdinanda Peroutky se stal jejich šéfredaktorem. Byl totiž ve vedení akčního výboru Národní fronty Syndikátu českých spisovatelů, kde se aktivně podílel na personálních čistkách v řadách spisovatelů a publicistů. Za zmínku stojí fakt, že jen do začátku března 1948 bylo tímto akčním výborem odstraněno přes třicet spisovatelů.[4] Již v roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, ale inklinoval k ní již před druhou světovou válkou a už tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa.[5] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,[6] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. Poté zastával významné kulturní i politické funkce a byl za ně novým režimem odměňován.
Remove ads
Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 a v parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do roku 1960.[7][8]
Předseda Svazu československých spisovatelů
V letech 1949 až 1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. Společně s Václavem Řezáčem se trvale podíleli na vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů, u některých z nich má podíl i na jejich odsouzení a věznění.[5] Drda a Řezáč nevybíravě postupovali zejména proti katolicky orientovaným a ke katolicismu inklinujícím autorům jako byli Jakub Deml, Jan Zahradníček, Václav Renč nebo Bohuslav Reynek.[5] Dvojice Drda a Řezáč si v této době vysloužila posměšnou přezdívku „Drzáč“.
Významná byla i jeho spolupráce s filmem, především se uplatnil jako autor námětů a scénářů. Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce, který v roce 1968 sám založil.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy
Postavil se proti invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 a následné okupaci Československa, za což byl hned roku 1969 z tohoto místa vyhozen. Dne 25. srpna 1968 v Rudém právu vyšel v souvislosti s příchodem sovětských vojáků Drdův článek s názvem „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“. Řada lidí se tímto poselstvím řídila a okupantům, kteří měli problémy se zásobováním, odmítala vodu dávat.
Závěr života
Remove ads
Zemřel na infarkt za volantem svého auta na křižovatce v Dobříši a je pohřben na místním hřbitově. Jeho pohřbu se zúčastnilo asi dva tisíce lidí.[9]
Ocenění a připomínky
- V roce 1955 obdržel Řád republiky.[10]
- 28. listopadu 2020 byla na jeho rodném domě v Příbrami v Žižkově ulici odhalena pamětní deska.[11]
Rodina
Oženil se již za druhé světové války, s manželkou vychoval čtyři děti:[12] nejstarší syn Petr Drda (* 1944) vystudoval archeologii a je významným specialistou na keltskou a laténskou kulturu. Starší dcera vystudovala lékařství. Mladší syn Jakub (* 1951) studoval žurnalistiku a stal se publicistou a redaktorem.[13] Nejmladší dcera Světlana (* 1953) vystudovala češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě UK. V rodinné tradici písemnictví pokračuje vnuk Adam Drda.
Dílo
Próza
- Městečko na dlani, 1940 – obraz městečka Rukapáň (ve skutečnosti autorova rodná Příbram) těsně před první světovou válkou; šťastné i smutné osudy města i jednotlivých obyvatel
- Živá voda, 1942 – román o životě umělecky založeného venkovského chlapce v poválečných letech
- Putování Petra Sedmilháře, 1943 – román, příběh nemanželského chlapce, nyní sirotka a tuláka, který hledá svého neznámého otce a vymýšlí si o něm fantastické příběhy
- Svět viděný zpomaloučka, 1943 – knižní vydání výboru z jeho tvorby pro Lidové noviny
- Listy z Norimberka, 1946 – kniha fejetonů, tématem Norimberský proces
- Němá barikáda, 1946 – soubor povídek, téma druhé světové války
- Kuřák dýmky, 1948
- Dětství soudruha Stalina, 1953 – životopisná črta o Stalinově životě až do jeho 16 let
- Krásná Tortiza, 1952 – sbírka povídek (Státní cena za rok 1953[14])
- Jednou v máji, 1958 – román pro mládež o obraně Trojského mostu ve dnech květnového povstání, hrdinství jeho obránců z lidu
- České pohádky, 1959 – 12 lidových pohádek s ilustracemi Josefa Lady
- Posvícení v Tramtárii, 1972 – 3 pohádky (Posvícení v Tramtárii, Sláva a pád Matesa Přespolňáka a O třech králích, jak panovali jeden za druhým, a o princeznách Pyšnilce, Fintilce a Brebentilce, jak na ně Modroočka pěkně vyzrála); poslední autorovo dílo, formou navazuje na Hrátky s čertem; většinou motiv neschopného starého krále a rozumnějšího nástupce
- České lidové hádanky v podání Jana Drdy: pro čtenáře od 6 let, 1984
- Nedaleko Rukapáně, 1989 – posmrtně vydaný výběr z autorových povídek
- Milostenky nemilostivé, 1995 – sbírka soudniček z let 1939–40
Dramatická tvorba
- Magdalenka, 1941 – jednoaktová komedie
- Jakož i my odpouštíme, 1941 – hra o třech jednáních
- Romance o Oldřichu a Boženě, 1953 – komedie s dobově poplatným tématem – milostný příběh kombajnéra Oldřicha a svazačky Boženy
- Hrátky s čertem, 1946 – jinotajná báchorka, komedie o 10 obrazech, zfilmována a zpracována jako opera i loutková hra, premiéra ve Stavovském divadle
- Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1960 – komedie o 8 obrazech, polepšený čert pomůže odhalit ďábla převlečeného za faráře
- Jsou živí, zpívají, 1961 – opět téma Květnového povstání
Filmové scénáře a náměty
- Druhá směna, 1940 – námět
- Městečko na dlani, 1942 – námět. Nezfilmováno v Příbrami, ale v Ronově nad Doubravou.
- Děvčica z Beskyd, 1944 – scénář
- Znamení kotvy, 1947 – námět a scénář
- Němá barikáda, 1949 – námět a scénář (Drdovi udělena v roce 1949 Státní cena za námět[15])
- Hrátky s čertem, 1956 – námět a scénář
- Dařbuján a Pandrhola, 1959 – námět a scénář
- Vyšší princip, 1960 – námět a scénář
- Zlaté kapradí, 1963 – námět
- O princezně Jasněnce a létajícím ševci, 1987 – námět
- Nejkrásnější hádanka, 2008 – námět
Rozhlasové adaptace
- 1956 Vyšší princip, dramatizace Jaroslav Pour, režie Miloslav Disman. Hráliː Přemysl Pražský, Josef Roubalík, Antonín Hardt, Dalimil Klapka, Miloš Nedbal, Karel Houska, Josef Chvalina, Vladimír Hlavatý, Antonín Zíb, Josef Červinka, Bohuš Rendl, Karel Augusta, Pavel Bártl, Stanislav Junek a Martin Prášek.
- 1993 O princezně Jasněnce a ševci, který létal, na motivy pohádky Jana Drdy napsal František Pavlíček, hudba Petr Skoumal, dramaturgie Eva Košlerová, režie Maria Křepelková. Hráli: Magdalena Reifová, Jan Šťastný, Vladimír Brabec, Vladimír Dlouhý, Věra Galatíková, Ladislav Trojan, Petr Štěpánek, Sylva Turbová a Eduard Cupák. Český rozhlas[16]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads