Jan Evangelista Šťastný

Jan Evangelista Šťastný (6. prosince 1824 Želenice u Slaného^[3] – 17. června 1913 Královské Vinohrady^[4]) byl český středoškolský profesor a autor učebnic. Přes čtyřicet let vyučoval na české reálce v Ječné ulici, v letech 1869-95 tam působil jako ředitel. Aktivně se účastnil činnosti školských komisí a organizací. Podílel se na tvorbě čítanek a učebnic mluvnice. Byl oceňovaný pro své pedagogické výsledky i literární činnost.

Jan Evangelista Šťastný
Jan Ev. Šťastný r. 1882
Narození	6. prosince 1824 Želenice u Slaného Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	17. června 1913 (ve věku 88 let) Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	pedagog
Ocenění	Řád Františka Josefa (1882)
Děti	Jan Šťastný[1] Jaroslav Šťastný[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 6. prosince 1824 v Želenicích u Slaného v rolnické rodině. Vystudoval akademické gymnázium řízené Josefem Jungmannem, jeho spolužáky byli například Jan Krejčí nebo Vojtěch Náprstek. Po filosofických studiích se roku 1846 stal vychovatelem u dr. Václava Červinky, majitele panství v Ostředku u Benešova. V roce 1851 byl přijat jako suplent na první českou reálku v Praze.^[5] Reálka byla v té době velkou národní vymožeností — poprvé se zde v češtině vyučovaly odborné předměty. Šťastný si zde rychle získal oblibu svými pedagogickými schopnostmi.^[6] Za ředitelství Josefa Wenziga se roku 1856 stal definitivním profesorem. Na škole nakonec působil 44 let.^[5]

Aktivně se zapojil i do dalších pedagogických aktivit. V letech 1861-69 vyučoval na kursu pro učitele nižších reálek. Roku 1869 byl jmenován ředitelem reálky a členem zemské školní rady; obě funkce vykonával do roku 1895. Určitou dobu byl i inspektorem učitelských ústavů, předsedou komise pro učitelství na odborných a měšťanských školách^[5] a předsedou Učitelské besedy v Praze.^[6] V letech 1878-1904 řídil tělocvičné kursy při české univerzitě a předsedal zkušební komisi pro tělesnou výchovu.^[5]

Byl rovněž literárně činný. Roku 1867 se stal jedním z redaktorů časopisu Škola a život. Podařilo se mu zvýšit jeho úroveň získáním odborných spolupracovníků. Brzy ale z redaktorského místa odešel ze zdravotních důvodů.^[6] Jako spoluautor se podílel na vzniku řady čítanek a několika učebnic mluvnice (viz níže).

Jan Evangelista Šťastný byl svými současníky uznáván pro svou dlouholetou obětavou práci ve prospěch českého školství. Roku 1878 získal titul školního rady, v roce 1882 byl oceněn řádem Františka Josefa, roku 1895 byl jmenován vládním radou. Učitelská beseda v Praze a Wenzigova nadace ho jmenovaly čestným členem.^[5]

Zemřel 17. června 1913 na Královských Vinohradech.^[5] Pohřben byl na Vinohradském hřbitově za velké účasti učitelů, studentů i řady představitelů veřejného života.^[7]

Dílo

Šťastný byl spoluautorem řady čítanek a několika učebnic. Patří k nim:^[8]

• Společně s Janem Lepařem a Josefem Sokolem:
  • Čítanka pro školy obecné i měšťanské (několik osmidílných vydání od r. 1878)
  • Methodické připomenutí k I. dílu čítanky pro školy obecné i měšťanské (1878)
  • Čítanka pro obecné školy (řada tří-, pěti- a osmidílných vydání od r. 1879)
  • Mluvnice pro školy obecné (řada vydání od r. 1879)
  • Nauky mluvnické pro obecné i měšťanské školy (řada vydání od r. 1879)
  • První čítanka pro školy obecné (1892)
• Jiné práce:
  • Čítanka pro školy měšťanské (3 díly, několik vydání od r. 1892, spoluautor: František Šubrt)