Jan Gillar

Jan Gillar (24. června 1904, Příbor^[1] – 7. května 1967, Praha) byl český funkcionalistický architekt, člen Devětsilu. Jeho patrně nejvýznamnější stavbou je areál bývalých Francouzských škol v Praze 6 – Dejvicích. Byl spoluautorem Národního památníku na Vítkově (Žižkov), podílel se na návrhu vybraných interiérů Obchodního domu Bílá Labuť.

Jan Gillar
Narození	24. června 1904 Příbor Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. května 1967 (ve věku 62 let) nebo 9. května 1967 (ve věku 62 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	architekt, urbanista a designér nábytku
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život a Kariéra

Narodil se v rodině gymnaziálního profesora češtiny a němčiny. Před první světovou válkou se rodina odstěhovala do Plzně, kde Jan Gillar absolvoval průmyslovou školu. V letech 1925–1928 studoval na Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára, kde si osvojil pevné základy moderní architektury a přetavil je do vlastního progresivního stylu. Věřil, že architektura nemá být pouze stavbou, ale kulturním symbolem doby – a jeho realizace to dokládají.

V meziválečném období se prosadil jako výrazný představitel českého funkcionalismu. Po druhé světové válce působil ve Stavoprojektu a ve Studijním a typizačním ústavu, kde se věnoval zejména projektům typizovaných školských a občanských budov. 7.Po absolvování pracoval v ateliérech Jana Zázvorky, ve stavební firmě Josefa Záruby-Pfeffermanna a v ateliéru Jaromíra Krejcara. Přátelil se s Karlem Teigem a byl členem levicových spolků Devětsil a Levá fronta. Po zrušení svého ateliéru po roce 1948 pracoval ve Stavoprojektu a od 50. let ve Studijním a typizačním ústavu. Měl dvě dcery, Helenu a Věru. V roce 1964 obdržel státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“. Zemřel v Praze roku 1967.

Dílo

Významné stavby a projekty

Národní památník na Vítkově (Žižkov) – v roce 1925 se spolu s architektem Janem Zázvorkou podílel na vítězném návrhu soutěže, která určovala podobu památníku věnovaného československým legionářům. Gillar se podílel zejména na projektové přípravě a návrhu Armádního muzea (1926–1929). Památník se dodnes řadí k nejvýznamnějším národním stavbám 20. století.

Obchodní dům Bílá labuť, Praha (1939) – podílel se na návrhu vybraných interiérů tohoto proslulého obchodního domu na Florenci, který byl ve své době nejmodernějším ve střední Evropě a stal se ikonou funkcionalistického stavitelství.

Francouzské školy v Dejvicích, Praha (1931–1934) – jeho stěžejní dílo, moderní komplex školních budov oceňovaný jako příklad progresivní architektury.

Obchodní dům Brouk a Babka, Liberec (1935–1936) – moderní obchodní centrum, které se stalo symbolem funkcionalistické architektury severních Čech.

Vila v osadě Baba, Praha (1934) – součást prestižní kolonie rodinných domů, představující vrcholnou ukázku funkcionalistického bydlení.

Vila Karla Teigeho, Praha (1939) – vila spojená s přední osobností české kulturní scény.

Nájemní domy v Praze – zejména ve Veletržní ulici, v Družstevním ochozu a blok „Na Hubálce“ (1930–1939), které byly progresivními příklady moderního městského bydlení s důrazem na hygienu, světlo a prostor.

Domy sociální péče – v Kostelci nad Černými lesy (1939–1942) a na Zbraslavi (1941–1946), ukázka jeho schopnosti spojit architekturu s veřejným a sociálním účelem.

Učňovská škola v Plzni (1949–1952) – reprezentativní příklad poválečné typizované školní výstavby.

Odkaz

Gillar se zapsal do historie jako architekt, který dokázal spojit vizi moderního životního stylu s konkrétními potřebami společnosti. Jeho stavby byly ve své době odvážné a inspirativní – a dodnes působí nadčasově.

Realizované stavby (výběr)

Budova bývalého Francouzského reálného gymnázia v pražských Dejvicích

• Budova Francouzského reálného gymnázia, Dejvice, Praha 6, 1931–1934
• Nájemní dům, Praha 2, Vinohradská 176, 1932
• Nájemní dům, Praha 7, Veletržní 9, 1934
• Vila v osadě Baba Svazu čs. díla, Praha 6, 1934
• Obchodní dům Brouk a Babka, Liberec, Pražská 15/23, 1935–1936
• Nájemní domy, Praha-Nusle, Družstevní ochoz 22–30, 1936–1937
• Nájemní domy, Praha 7, Vinařská 3, 6 a 7, 1936–1937
• Vila, Praha 5, Nad Bertramkou 1, 1939
• Vila Karla Teigeho, Praha 5, U Šalamounky 5, 1939
• Nájemní domy, Praha 6, Za Hládkovem 10–20, 1939
• Obchodní dům Frank, Kladno, Ivana Olbrachta 60, 1941^[2]
• Dům sociální péče, Kostelec nad Černými lesy, 1939–1942
• Dům sociální péče, Zbraslav, 1941–1946
• Učňovská škola, Plzeň, 1949–1952

Spisy

Jeho stati a články byly otištěny v časopisech Stavitel, ReD, Stavba, Žijeme, Architektura ČSR aj.

Stavby

• 
  Obytný dům Vinařská 1174/6, Praha 7 – Holešovice