Jan I. z Lichtenštejna

Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna, německy Johann I. Josef von Liechtenstein, (26. června 1760 Vídeň - 20. dubna 1836 Vídeň) byl rakouský polní maršál a 10. kníže z Lichtenštejna v letech 1805–1806 a pak znovu v letech 1814–1836. Byl posledním lichtenštejnským knížetem, který vládl pod Svatou říší římskou.

Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
kníže z Lichtenštejna
Jan I. Josef, kníže z Lichtenštejna
Doba vlády	1805–1836 (31 let panování)
Narození	26. června 1760 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	20. dubna 1836 (ve věku 75 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Pohřben	Kostel Narození Panny Marie ve Vranově u Brna
Předchůdce	Alois I. z Lichtenštejna
Nástupce	Alois II. z Lichtenštejna
Manželka	Marie Josefa Žofie z Fürstenberka-Weitry (1776–1848)
Potomci	Alois II. z Lichtenštejna, František de Paula z Lichtenštejna, Karel Jan Antonín z Lichtenštejna, Eduard František z Lichtenštejna, Žofie Marie Josefa z Lichtenštejna, Bedřich z Lichtenštejna, Ida Leopoldina Žofie z Lichtenštejna, August Ludvík Ignác z Lichtenštejna, Rudolf z Lichtenštejna a Henrieta z Lichtenštejna
Dynastie	Lichtenštejnové
Otec	František Josef I. z Lichtenštejna
Matka	Marie Leopoldina ze Šternberka
Příbuzní	Alois I. z Lichtenštejna, Filip Josef Alois z Lichtenštejna, Leopoldina Marie z Lichtenštejna a Marie Josefa z Lichtenštejna (sourozenci) Žofie Marie z Lichtenštejna, Jan II. z Lichtenštejna, Tereza Marie z Lichtenštejna, František I. z Lichtenštejna, Henrieta Marie z Lichtenštejna, Aloisie Marie z Lichtenštejna, Ida Marie z Lichtenštejna, Marie Františka z Lichtenštejna, Karolína Marie z Lichtenštejna, Františka Xaverie z Lichtenštejna a Anna Marie z Lichtenštejna[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako druhorozený syne knížete Františka Josefa I. a jeho manželky Marie Leopoldiny ze Šternberka. Roku 1785 byl přijat mezi svobodné zednáře.^[2]

Vojenská kariéra

Jan Josef si zvolil vojenskou kariéru a 26. dubna ve 21 letech nastoupil do armády v hodnosti poručíka.^[2] Později během osmanských válek v Evropě se stal plukovníkem. Ve spojitosti s úspěchy proti Osmanům mu byl udělen rytířský kříž řádu Marie Terezie Na významu získal během napoleonských válek, kdy byl povýšen na post polního maršála a stal se vrchní velitelem armády Rakouského císařství. Vedl rakouské vojsko v bitvě u Slavkova. Později byl obviněn kvůli nevýhodným mírovým smlouvám s Napoleonem – prešpurský mír a schönbrunnský mír. Obě tyto dohody byly velmi výhodné pro Napoleona a tvrdé pro Rakousko a Jan Josef byl následně kritizován. Zejména Metternich ho (neoprávněně) obvinil z podepsání mírové smlouvy, když měl údajně pouze zjistit Napoleonovy požadavky.^[2] Roku 1810 zejména kvůli názorovým neshodám s vojáky novější generace odešel z armády.

Kníže

Jako lichtenštejnský kníže provedl pokrokové reformy, i poté však země zůstávala absolutistickou monarchií. V roce 1818 však potvrdil platnost nové ústavy, jež omezovala moc panovníka. Zlepšil podmínky v zemědělství a lesnictví a radikálně reorganizoval svou administrativu, aby vyhověl požadavkům o modernizaci země. Stal se propagátorem nového uměleckého směru v zahradnictví biedermeier.

Janu I. Josefovi se také podařilo získat další panství, která věnoval svým synům, jako sekundo- a tertiogeniturní fideikomis: na přelomu let 1820/1821 získal panství Deutschlandsberg-Hollenegg (pro prince Františka de Paula), roku 1823 Neulengbach (pro prince Karla Jana) a roku 1831 panství Rosegg v Korutanech (pro prince Bedřicha).

V roce 1806 Napoleon začlenil Lichtenštejnsko do Rýnského spolku a udělil mu nezávislost. Na Vídeňském kongresu byla suverenita Lichtenštejnska potvrzena. V roce 1815 se země stala členem Německého spolku, a tak upevnila svou suverenitu.

Manželství a potomstvo

Kněžna Josefína, rozená Fürstenbergová (1776–1848), manželka knížete Jana I. (sbírky Lichtenštejnského muzea ve Vídni

V roce 1792 se kníže Jan oženil s Josefou Žofií z Fürstenbergu-Weitry (1776–1848), dcerou lantkraběte Jáchym Egon z Fürstenbergu, s níž měl 14 dětí. Nejstarší syn Alois II. byl dědicem knížecího titulu a rodových majetků v Čechách, na Moravě a v Rakousku, dalších šest synů sloužilo v armádě, tři z nich dosáhli generálských hodností. Z dcer byla významnou osobností císařského dvora Žofie Marie (1798–1869), nejvyšší hofmistryně císařovny Alžběty.

• 1. Leopoldina Marie Josefa (1793–1808)
• 2. Karolína (*/† 1795)
• 3. Alois Josef Maria Jan Křtitel (1796–1858), vládnoucí lichtenštejnský kníže 1836–1858, rytíř Řádu zlatého rouna, nositel velkokříže Řádu sv. Štěpána ∞ 1831 Františka Kinská z Vchynic a Tetova (1813–1881)
• 4. Žofie Marie Josefa (1798–1869), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, nejvyšší hofmistryně císařovny Alžběty, ∞ 1817 Vincenc hrabě Esterházy z Galanty (1787–1835), c. k. komoří, generálmajor
• 5. Marie Josefína (1800–1884)
• 6. František de Paula Jáchym Josef (1802–1887), c. k. generál jezdectva, vrchní velitel v Uhrách, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, ∞ 1841 Julie hraběnka Potocká (1818–1895), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
• 7. Karel Jan Nepomuk Antonín (1803–1871), c. k. plukovník, ∞ 1832 Rosálie hraběnka von Grünne (1805–1841), dáma Řádu hvězdového kříže
• 8. Klotylda (1804–1807)
• 9. Henrietta (1806–1886), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1825 Josef hrabě Hunyady de Kethély (1801–1869), c. k. komoří
• 10. Bedřich Adalbert (1807–1885), c. k. generál jezdectva, guvernér v Sedmihradsku, vrchní velitel v Uhrách, doživotní člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, ∞ 1848 Sophie Löwe (1815–1866), operní zpěvačka
• 11. Eduard František Ludvík (1809–1864), c. k. polní podmaršál, ∞ 1839 Honoria hraběnka Choloniew-Choloniewska (1813–1869), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
• 12. August Ludvík Ignác (1810–1884), c. k. major
• 13. Ida Leopoldina Žofie (1811–1884), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1832 Karel kníže Paar (1806–1881), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
• 14. Rudolf (1816–1848), c. k. podplukovník, padl v Itálii

Pohřeb

Lichtenštejnská hrobka ve Vranově

Po smrti knížete Jana I. byly jeho ostatky dne 23. dubna 1836 s vojenskými poctami převezeny z Lichtenštejnského paláce do Michaelerkirche k poslednímu požehnání a poté do Vranova, kde byl pochován. Kníže Jan I. i jeho manželka byli pochováni v nové lichtenštejnské rodinné hrobce ve Vranově, severně od Brna, kterou dal kníže vystavět.