Jan Kocín z Kocinétu

Jan Kocín z Kocinétu (německy Johann Kotzin von Kotzinet, 14. únor 1543 Písek – 26. březen 1610 Praha) byl český historik, právník, překladatel a spisovatel humanistické orientace, jeden z nejbližších spolupracovníků Daniela Adama z Veleslavína. Psal česky i latinsky.

Jan Kocín z Kocinétu
Narození	14. února 1543 nebo 13. února 1543 Písek
Úmrtí	26. března 1610 (ve věku 67 let) Praha
Povolání	právník, historik, spisovatel, překladatel
Národnost	česká
Alma mater	Univerzita Karlova, univerzita v Padově
Manžel(ka)	Eva Kocínová, roz. Strialová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Vystudoval na Karlově univerzitě v Praze. Poté učil na městských školách. V letech 1568–1577 cestoval po Francii, Německu a Itálii. V Padově nabyl právnického vzdělání (1575–1577).^[1] V roce 1577 se vrátil do Prahy a byl jmenován písařem Menšího Města pražského. Záhy začal úzce spolupracovat s Veleslavínem a jeho nakladatelstvím. Roku 1571 získal šlechtický přídomek z Kocinétu. Byl pravděpodobně tajným přívržence Jednoty bratrské.^[1] Vlastnil Kocínovský dvorec v Praze - Bubenči.

Několik děl antických autorů vydal již při svém pobytu v zahraničí. Pro Veleslavínovo nakladatelství přeložil Historii církevní Eusebia Pamfilia (1594) a Historii církevní Kassiodorovu (zvanou též Tripartita), Kroniku novou o národu tureckém (1594) či komentáře štrasburského humanisty Johannese Sturma k Aristotelově Rétorice. Podle latinské předlohy sepsal Rozmlouvání o moru (1582). Roku 1592 vydal významný právní spis Joanis Bodini Nova distributio iuris universi (Jana Bodina Nové rozvržení práva veškerého). Jeho nejpůvodnějším spisem byla Abeceda zbožné manželky a rozšafné hospodyně z roku 1585.

Literární historik Jaroslav Vlček o něm soudil, že „hověl potřebám a vkusu doby, jejíhož proudu neřídil“.^[2][3]