Jan Linhart

Jan Linhart (22. dubna 1895 Leština – 21. prosince 1944 Breslau) byl český pedagog a odbojář popravený nacisty.

Jan Linhart
Narození	22. dubna 1895 Leština Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. prosince 1944 (ve věku 49 let) Breslau Velkoněmecká říše Velkoněmecká říše
Příčina úmrtí	popraven
Národnost	česká
Alma mater	ústav pro vzdělání učitelů Příbor
Povolání	učitel, ředitel školy
Politická strana	Československá sociálně demokratická strana dělnická
Příbuzní	vnuk Radomír Linhart
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Před první světovou válkou

Jan Linhart se narodil 22. dubna 1895 v Leštině u Zábřehu v rodině kovářského mistra. V rodné obci vychodil obecnou školu, mezi lety 1905 a 1913 vystudoval české vyšší gymnázium v Zábřehu, kde i odmaturoval. Po dokončení ústavu pro vzdělání učitelů Příboře získal v roce 1914 kvalifikaci učitele. Jeho prvním působištěm bylo místo pomocného učitele na trojtřídní obecné škole v Cotkytli.

První světová válka

Dne 27. dubna 1915 byl Jan Linhart povolán k 2. náhradnímu praporu 16. pěšího pluku c. a k. armády v Bílovci. Po základním výcviku a absolvování kurzu jednoročních dobrovolníků v Opavě se stal instruktorem nováčků v Novém Jičíně. Pro své češství čelil ústrkům nadřízených, na které si stěžoval v dopise rodičům, který zachytila cenzura. Protože v něm zmínil i snížené nadšení padnout za Rakousko-Uhersko, byl zatčen a uvězněn. Soudem konaným v srpnu 1916 v Opavě byl odsouzen k jednoročnímu vězení, trest byl ale odložen na konec první světové války a Jan Linhart v září téhož roku odeslán na ruskou frontu. V době skončení války se nacházel ve vojenské nemocnici v Krakově,

Mezi světovými válkami

Po návratu do nově vzniklého Československa Jan Lihart v armádní službě nezůstal a vrátil se do původního působiště v Cotkytli. Od února 1919 vyučoval na dvoutřídní obecné škole v Rudě nad Moravou. V roce 1938 byl přeložen do Horní Olešné u Hrabišína, odkud byl ale nucen po Mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí nacistickému Německu odejít do Litovle, kde byl ustanoven ředitelem měšťanské školy. Byl členem Sokola a Československé sociálně demokratické strany dělnické.

Druhá světová válka

Po německé okupaci v březnu 1939 se Jan Linhart zapojil do protinacistického odboje v Obraně národa, v sokolském odboji a levicové skupině v Olomouci. Litovelská skupina, ve které působil, se zaměřovala na podporu osob stíhaných gestapem a rodin uvězněných, shromažďování a ukrývání výzbroje aj. Za tuto činnost byl 10. února 1944 zatčen gestapem a vězněn v Olomouci, brněnských Kounicových kolejích a Breslau. Zde byl lidovým soudem pro přípravu velezrady a pro podporu nepřítele odsouzen k trestu smrti a 21. prosince 1944 popraven.

Pamětní deska Jana Linharta a Jaroslava Hradila v Rudě nad Moravou

Posmrtná ocenění

• Janu Linhartovi byl v roce 1945 in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939
• Po Janu Linhartovi byly pojmenovány ulice v Rudě nad Moravou a Šumperku
• Janu Linhartovi a Jaroslavu Hradilovi byla v Rudě nad Moravou odhalena pamětní deska^[1]

Rodina

Vnukem Jana Linharta byl operní a operetní pěvec, sólista Státního divadla v Brně Radomír Linhart.^[2]