Jan Nepomuk Soukop

Jan Nepomuk Soukop (10. května 1826 Třebíč-Jejkov^[1] – 26. března 1892 Doubravice nad Svitavou^[2]) byl moravský kněz, básník, folklorista, speleolog, skladatel textů duchovní hudby, národní buditel.

Pater Jan Nepomuk Soukop
Církev	římskokatolická
Osobní údaje
Datum narození	10. května 1826
Místo narození	Třebíč Rakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí	26. března 1892 (ve věku 65 let)
Místo úmrtí	Doubravice nad Svitavou Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Kostel Zjevení Páně
Povolání	katolický kněz, hudební skladatel, básník, folklorista, speleolog, kněz, překladatel, národní buditel a prozaik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 10. května 1826 v Jejkově, v rodině Josefa Soukopa a Josefy roz. Pleskačové.

Vystudoval piaristické gymnázium v Moravské Třebové. Již jako student gymnázia, která v té době vyučovala pouze německy, se zajímal o českou obrozeneckou literaturu a české vlastenecké časopisy. Sám se již tehdy pokoušel o skládání vlasteneckých básní. V letech 1843–1849 studoval filozofii a teologii v Brně, kde pokračoval ve své vlastenecké činnosti.

Na kněze byl vysvěcen v roce 1849,^[3] kdy velmi krátce působila jako kaplan v Letovicích. Odtud přešel v témže roce jako kaplan do Sloupu, kde ho oslovila krásná příroda a jeskyně Moravského krasu.^[4] Zde začal psát svá první díla a postupně si vydobyl pověst skladatele, básníka a písničkáře. Ve Sloupu vytvořil velký okruh čtenářů české vlastenecké literatury a stal se nositelem idejí českého národního obrození. V roce 1862 se stal farářem v Lipovci, kde složil roku 1863 při příležitosti jubilea 1000 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu slova své nejznámější kostelní písně „Ejhle oltář Hospodinův září,“ kterou zhudebnil Pavel Křížkovský. Od roku 1865 až do své smrti v roce 1892 působil jako farář v Doubravici nad Svitavou.

Další aktivity

Jan Soukop se významným způsobem podílel na práci výboru Dědictví svatého Cyrila a Metoděje, dále pracoval ve výboru Matice Velehradské a v Dědictví sv. Jana Nepomuckého a Dědictví sv. Prokopa. Dědictví sv. Cyrila a Metoděje bylo založeno vlasteneckými kněžími roku 1850 v Brně a zabývalo se šířením náboženských a vzdělávacích knih.

Jan Soukop dále vydával básničky, které vycházely v českých vlasteneckých časopisech. Některé z nich zhudebnil Pavel Křížkovský. Také publikoval krasové příspěvky, které se zabývaly jeskyněmi Moravského krasu. Stal se tak jedním ze zakladatelů zeměpisné literatury o Moravském krasu. Svoje dílo publikoval i v odborných časopisech, zabývající se moravskou vlastivědou. Za svoje dílo byl oceňován Františkem Palackým či Františkem Ladislavem Riegrem, v roce 1882 ho nazval Jan Neruda „skromným a tichým pracovníkem na národa roli dědičné.“

Významná osobnost

Ostatky Jana Nepomuka Soukopa jako významného kanovníka byly v roce 1927 převezeny na Velehrad, kde byly uloženy pod kaplí sv. Cyrila (Cyrilka) k věčnému odpočinku.

Dílo

• 1854 – Údolí Sloupské
• 1855 – Macocha, Kytečka ze Sloupa^[5][6]
• 1856 – Pjseň k Sw. Janu Nepomuckému o slawnosti poswěcenj kapličky swatojanské we Spessowě^[7]
• 1858 – Macocha a její okolí (cestopisný průvodce)^[8]
• 1859 – Kapla sv. Jakuba u Ivančic: pomněnka na posvěcení téže kaply^[9]
• 1862 – Velehradky: kytice z Moravy k tisíciletému jubileu Cyrillo-Methodějskému^[10]
• 1863 – Kytice velehradská. Poutníkům Cyrillo-Methodějským na památku ročnice tisícileté^[11]
• 1863 – Píseň Cyrillo-Metodějská o mši svaté^[12]
• 1867 – Přírodnické bádání
• 1872 – Výlet do Čech, Rakous a Solnohradu^[13]