Jan Nevole

Jan Nevole (15. dubna 1812, Víska u Chotěboře^[1] – 12. dubna 1903, Svobodné Hamry^[2]) byl český architekt, činný v Praze a Bělehradě. Po roce 1863 své podnikání ukončil a stal se statkářem ve Svobodných Hamrech u Hlinska. Byl oceňovaný pro vlastenecké aktivity a podporu české kultury.

Jan Nevole
Narození	15. dubna 1812 Víska u Chotěboře Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. dubna 1903 (ve věku 90 let) Svobodné Hamry Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hřbitov v Trhové Kamenici
Povolání	architekt
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrob rodiny Nevolovy na hřbitově v Trhové Kamenici, okr. Chrudim.

Budova Kapitána Miši (Капетан Мишино здање) v Bělehradě, postavená r. 1863 podle projektu J. Nevole

Život

Narodil se 15. dubna 1812 ve „Výsce“ na Čáslavsku (dnes Víska u Havlíčkova Brodu). Chodil do národní školy v Jihlavě, pak na roční přípravku v Pardubicích a nakonec na technickou školu v Praze, kterou absolvoval r. 1830.^[3]

V Praze byl nejprve čtyři roky zaměstnán u stavebního ředitelství, poté přijal místo soukromého vychovatele u stavitele Hoška a pomáhal mu s projektováním Svatováclavských lázní.^{[p 1]} Krátce pracoval i u stavitele Stamanna, který mu roku 1839 zajistil studium na vídeňské stavební akademii. Po jejím absolvování se vrátil, podílel se na stavbě pražského státního nádraží a budoval Helmingrovu vilu umístěnou u tehdejší Žitné brány.^[3]

Roku 1845 se přestěhoval do Bělehradu.^[3] Ze staveb, které tam vybudoval, je známý např. Dům Kapitána Miši (Капетан Мишино здање), soukromý palác bohatého srbského obchodníka a mecenáše Miši Anastasijeviće dokončený r. 1863.^[4] Ve své době to byl největší a nejkrásnější palác v Srbsku.^[5]

Roku 1862 zemřel vídeňský architekt František Šebek, bratr Nevolovy manželky a majitel velkostatku ve Svobodných Hamrech. Nevolovi, kteří tento statek zdědili, se tam následujícího roku přestěhovali^[3] a do konce života na něm hospodařili. (Patřil jim také statek Dřevíkov.)^[6]

Po celý život byl Nevole činný ve vlasteneckých kruzích. V Praze se scházel s dalšími obrozenci a podporoval vznikající českou literaturu; Josef Kajetán Tyl mu věnoval novelu Rozina Ruthardova. V Bělehradě byl jeho dům střediskem místní české komunity. Spřátelil se tam s generálem Zachem, který pak, po svém penzionování z důvodu invalidity, několik let žil u v Čechách u Nevolových. Úctu spoluobčanů si svými vlasteneckými činy získal i na Kamenicku, v okolí svého posledního působiště.^[7]

Zemřel 12. dubna 1903 ve Svobodných Hamrech.^[7]

Příbuzenstvo

Z Nevolových příbuzných se proslavili:

• švagr (bratr manželky) František Šebek (1814-1862),^[3] architekt a politik činný hlavně ve Vídni^[8]
• syn PhDr. Milan Nevole (1846-1907), chemik, cukrovarský odborník, podnikatel a odborný spisovatel^[9]
• zeť Karel Preis (1846-1916), manžel dcery Anny, profesor chemie^[6][10]