Jan Palacký (geograf)

Jan Palacký, celým jménem Jan Křtitel Kašpar Palacký (10. října 1830 Praha^[2] – 23. února 1908 Královské Vinohrady^[3]), byl český geograf, biogeograf, univerzitní profesor, politik a mecenáš. Byl synem Františka Palackého.

Prof. PhDr. Jan Palacký
Jan Palacký (1885)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – 1872
Ve funkci: 1878 – 1889
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1871[1] – 1872
Stranická příslušnost
Členství	Národní str.
Narození	10. října 1830 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	23. února 1908 (ve věku 77 let) Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče	František Palacký Terezie Měchurová
Příbuzní	Marie Riegrová-Palacká (sestra) Jan Měchura (děd)
Alma mater	Karlo-Ferdin. univ. Drážďanská univerzita Pařížská univerzita Mnichovská univerzita
Profese	pedagog, herpetolog a botanik
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vzdělání nejprve obdržel od otce Františka Palackého i matky Terezie Měchurové a od historika V. V. Tomka, pozdějšího rektora Univerzity Karlovy. Do školy začal chodit od sexty gymnázia v šestnácti letech. Studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, Drážďanské univerzitě, Pařížské univerzitě a Mnichovské univerzitě. Roku 1850 získal titul doktora filozofie, roku 1854 doktora práv a roku 1856 se habilitoval na pražské univerzitě v oboru geografie, kde se roku 1885 stal mimořádným a roku 1891 řádným profesorem. Zabýval se botanickou geografií a zastával teorii společného původu všech rostlin na Zemi.^[4]

Od roku 1861 zastával post ředitele Pražské zemědělské jednoty, od roku 1867 byl inspektorem botanických sbírek Národního muzea. Roku 1864 na jeho popud došlo k vzniku Výboru pro přírodovědné zkoumání Čech. V roce 1885 předsedal Mezinárodnímu botanickému kongresu v Antverpách.^[4]

Byl v čele společnosti s názvem „Pražské podnikatelství pro telefony v Praze“, která byla u vzniku pražské telefonní sítě.^[5] V domě U Modrého jelena zřídil Pražskou telefonní ústřednu. První den 11. srpna 1882 měla síť jedenáct účastníků a obsluhující personál se ohlašoval voláním „Ha-hej!“ Palackého firma brzy vydává první telefonní seznam čítající již osmadevadesát abonentů. Po dvou letech koncesi úspěšně prodal britské telekomunikační firmě.

Hrob Františka a Terezie Palackých v Lobkovicích

Byl aktivní i v politice. Jako velký pozemkový vlastník patřil mezi nejmajetnější české velkostatkáře měšťanského původu (šlechtickým latifundiím se ovšem jeho polnosti rovnat nemohly).^[6] V letech 1861–1872 zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu za Národní stranu.^[7] V letech 1871–1872 byl i členem zemského výboru, v němž se angažoval zejména v zdravotnických otázkách, v letech 1871–1880 byl rovněž členem zemské komise, v níž byl aktivní o otázce reformy pozemkových daní.^[4] Zemský sněm ho roku 1871 zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. V souladu s tehdejší českou opoziční politikou pasivní rezistence ale mandát nepřevzal a do sněmovny se nedostavil. Jeho mandát tak byl 23. února 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý.^[8] Opětovně byl poslancem Českého zemského sněmu v období let 1878–1889^[7] a ze sněmu se stáhl teprve na výslovné přání Eduarda Taaffeho.^[4]

Zemřel po roku 1908 věku 77 let. Pohřben byl v rodinné hrobce v Lobkovicích u Neratovic, spolu se svými rodiči či sestrou.

Dílo

• Zeměpis všeobecný vědecký srovnávací (Afrika, Austrálie, Oceánie, v pěti svazcích, 1857–1860)