Jan Plovajko

Jan Plovajko (5. února^[1] 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus – 11. ledna 2020 Trutnov) byl československý a český plukovník rusínského původu. Za druhé světové války se účastnil bojů na východní frontě v československých jednotkách. Byl vězněn v gulagu a za komunistického režimu pracoval nejprve jako velitel kasáren v Trutnově, poté jako technik a po okupaci jako dělník. Dne 28. října 2010 byl oceněn Řádem Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.^[2][3]

Jan Plovajko
Narození	5. února 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus Československo
Úmrtí	11. ledna 2020 (ve věku 97 let) Trutnov Česko Česko
Národnost	Československá
Povolání	Voják
Ocenění	Řád Bílého lva (2010)
veterán 2. světové války
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se do rodiny Vasila Plovajka a Oleny roz. Huštanové. Rodiče měli zemědělskou usedlost, na kterou jeho otec musel vydělat v Argentině. Jako jediný z dětí v rodině mohl studovat gymnázium v Užhorodě. V roce 1939, po maďarské invazi na Podkarpatskou Rus, utekl stejně jako jeho strýc a bratr^[1] do Sovětského svazu. Za překročení hranice byl zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen na tři roky do gulagu Norillag za polárním kruhem.^[2]

Po amnestii se přihlásil do jednotky československé armády v SSSR. Zúčastnil se několika významných bitev, mj. bitvy o Kyjev, bitvy o Bílou Cerkev, bitvy u Jasla, bitvy na Dukle či bojů o Liptovský Mikuláš. Během bitvy o Kyjev zemřel jeho starší bratr Vasil.^[2]

Po válce Plovajko zůstal v armádě, prošel důstojnickým kurzem a stal se velitelem kasáren v Trutnově. V polovině roku 1948 vznesla Státní bezpečnost proti Janu Plovajkovi obvinění ze záškodnické činnosti, kontaktu s cizím nepřítelem a vraždy.^[4] Veškerá obvinění byla zrušena, ale v roce 1950 byl z rozhodnutí ministra obrany Alexeje Čepičky „z důvodů opakovaných poklesků“^[1] propuštěn z armády. Pracoval v různých profesích, do roku 1968 jako stavební technik. V roce 1977 odešel do důchodu jako dělník na stavbě pražského metra.^[1]

Po roce 1989 byl aktivní ve Vojenském sdružení rehabilitovaných, Československé obci legionářské a Českém svazu bojovníků za svobodu.^[4][3]

S rodinou žil v Trutnově a se svou ženou vychoval tři děti.^[1] Dne 18. dubna 2011 obdržel čestné občanství města Trutnova.^[5]

Plukovník Plovajko zemřel 11. ledna 2020 v Trutnově, poslední rozloučení s vojenskými poctami se konalo 24. ledna v Trutnově.^[6]

Vyznamenání

• Československý válečný kříž 1939
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá medaile za zásluhy I. stupně
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• Dukelská pamětní medaile
• Pamětní medaile k 20. výročí Slovenského národního povstání
• Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR
• Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, SSSR
• Jubilejní medaile 60. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 – Rusko, 2005
• Kříž obrany státu ministra obrany České republiky, ČR
• Řád Bílého lva, III. třída – vojenská skupina, ČR