Jan Prokopec
poslanec Českého zemského sněmu, podnikatel a starosta Královských Vinohrad From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jan Prokopec, křtěný Jan Tomáš[1], psán také Johann Wenzel Prokopetz (4. září 1824 Praha[1] – 18. července 1895[2] Letovisko Studánka u Rychnova nad Kněžnou) byl český továrník a politik.
Vypracoval se vlastní pílí z chudých poměrů. Roku 1854 založil závod na výrobu mlýnských strojů a do konce života ho řídil. Byl veřejně činný – v roce 1874 byl zvolen za člena zastupitelstva a rady na Královských Vinohradech, roku 1885 tamtéž místostarostou a 1892 starostou. Usiloval o rozvoj města a prosazování národních zájmů českých obyvatel. Za jeho úřadování byl slavnostně otevřen kostel sv. Ludmily a Národní dům. Byl také poslancem českého zemského sněmu a angažoval se v řadě spolků.
Remove ads
Život a podnikání
Narodil se v Praze do chudé rodiny měšťana Jana Prokopce a jeho ženy Kateřiny rodem Barochové z Nepomuku.[1][3] Otec mu zemřel ve dvanácti letech a matka Kateřina jako vdova vychovávala pět dětí.[4] Vyučil se v Praze mlynářem a podle pobytové přihlášky také mlynářským tovaryšem. Byl rovněž sekerníkem a mlynářským pomocníkem. V roce 1854 si otevřel vlastní závod na výrobu mlýnských strojů, který se v následujících desetiletích úspěšně rozvíjel a získával zakázky v Rakousku i zahraničí.[3][5] Podnik řídil do konce života. V lednu 1894 byla část závodu poškozena požárem, škody ale nahradilo pojištění.[6]
Remove ads
Veřejná a politická činnost
Veřejného dění se účastnil od roku 1848.[3] Roku 1875 byl zvolen zastupitelem a radním na Královských Vinohradech.[3] V prosinci 1885 se stal náměstkem starosty.[7] Po smrti svého předchůdce, kterým byl Jan Friedländer, byl pak Prokopec těsnou většinou (17 hlasů z 35, přičemž 16 hlasovalo pro Aloise Bureše a dva se zdrželi) zvolen 23. května 1892 ve třetím kole vinohradským starostou.[8] Ve své činnosti podporoval rozvoj města a zastával se českých národních zájmů. V září 1893 na slavnostním shromáždění připomněl výročí z roku 1871, kdy František Josef I. uznal práva českého národa, a vyslovil přitom politování, že se odpůrcům prozatím podařilo zmařit obnovení státních práv Koruny české.[9] 7. října 1893 se účastnil vysvěcení nového kostela sv. Ludmily.[10] Byl rovněž předsedou výboru pro stavbu Národního domu, který byl dokončen v listopadu 1894.[11]
Měl několik sporů s Němci. V roce 1892 vyvolal jejich kritiku, když veškeré obecní vyhlášky, včetně těch o ochraně před cholerou, vydal jen v češtině, v rozporu s vládním nařízením.[12] Odmítl osadit dvojjazyčné tabulky s názvy ulic, jaké byly například v Praze („dokud to neudělá také Liberec, Teplice, Most, Duchcov a Děčín“), a angažoval se proti další existenci školy německého spolku Deutscher Schulverein, o níž vinohradské zastupitelstvo prohlašovalo, že je zdravotně závadná.[12]
Aktivně se účastnil činnosti hospodářských sdružení. V srpnu 1894 vystoupil s projevem na sjezdu českomoravských mlynářů v Hradci Králové.[13] V červnu 1895 se účastnil všeobecného sjezdu rakouských mlynářů v Praze.[14]
Kromě dalších funkcí byl rovněž poslancem zemského sněmu a členem okresního výboru, pražské obchodní a živnostenské komory, Vinohradské záložny, družstva Národního divadla a výboru pro postavení pomníku Jana Husa. Působil jako předseda Měšťanské besedy, několika živnostenských společenstev, spolku pro podporování stavby kostela, spolku pro podporování chudých studujících c. k. českého gymnázia a místního odboru Ústřední matice školské.[15]
Soukromě studoval české dějiny, zajímal se především o historické válečnictví.[3] V roce 1895 věnoval model historického praku pro národopisnou výstavu. (Jistý budějovický německý list to komentoval jizlivou poznámkou, že je to nejspíš pobídka, aby se takových praků vyrobilo víc a rozbíjela se jimi okna německých domů a škol; český redaktor na ni odpověděl, že Češi jsou zřejmě zaostalí, když používají praky; Němci totiž předtím poškodili českou školu v Mostě a Besední dům v Brně dynamitem.)[16]
Remove ads
Rodina a úmrtí
Oženil se s pětadvacetiletou vdovou Marií Marešovou, rozenou Strnadovou z Chrudimi (nar. 1832), se kterou vyženil syna Josefa, spolu měli šest dětí, z nichž dvě zemřely jako malé.[17]
Zemřel náhle na mrtvici[nepřesný odkaz] v letovisku Studánka u Rychnova nad Kněžnou, kde pobýval na zdravotní dovolené.[3] Pohřben byl 21. července 1895 na Vinohradském hřbitově.[18]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads