Jan Rejsa

Jan Rejsa (16. září 1886, Praha^[1] – 9. prosince^[2] 1971, Praha) byl český básník, spisovatel, redaktor a literární publicista.

PhDr. Jan Rejsa
Narození	16. září 1886 Praha, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	9. prosince 1971 (ve věku 85 let) Praha, Československo Československo
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	spisovatel, básník, autor sci-fi, překladatel, publicista a esejista
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se 11. září 1886^[1] v rodině vrchního policejního rady Jana Rejsy (1852–??) a matky Marie, rozené Netušilové (1863–??), jako nejstarší ze tří dětí.^[3][4] Otec údajně pocházel ze staré lužické šlechtické rodiny. Právě to byl důvod, proč se občas podepisoval pod pseudonymy Jan Rejsa Kolkovský či Jan Rejsa z Kolkovic. (Podle úředních záznamů však policejní rada Jan Rejsa i jeho otec pocházeli z Litomyšle.^[3])

Vystudoval Akademické gymnázium v Praze. Zde ho učil dějepis Zikmund Winter. Po maturitě v roce 1906 pracoval jako úředník spořitelny. Od roku 1916 studoval^[5] na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy české dějiny, literaturu, dějiny umění, archeologii a kulturu staré Francie. Absolvoval v roce 1922 obhajobou práce o starokřesťanských malbách v římských katakombách. Podnikl rovněž studijní cesty do Německa, Rakouska a Itálie. Zabýval se také genealogií a heraldikou. V Městské spořitelně založil archiv a knihovnu českých spořitelen^[6].

Dne 31. května 1923 se oženil^[7] s Miladou Vaníčkovou^[8].

Dílo

Přispíval do různých časopisů (Apollon, Archa, Cíl života, České slovo, Dílo, Lidové listy, Literární kruh, Národní listy, Jeho první verše (publikované v roce 1927) byly inspirovány antickými a renesančními motivy v akademickém eklektickém stylu. Později přešel k novoromantismu (tj. dekadenci).

Redigoval Sborník Jednoty potomků pobělohorských exulantů-pokutníků a přátel rodopisu v Praze v letech 1931–1938 ^[9].

Řada jeho povídek je řazena do literatury science fiction (Efeméry, Neznámý elixír).^[6] V časopisech Český svět a Pestrý týden seznámil v roce 1928 širší veřejnost s pozdními dopisy Josefa Mánesa, ze sbírky Jiřího Karáska ze Lvovic.^{[10] [11]}

Spisy

• Čtyři renaissanční sonety, Praha : vlastní náklad, 1927, bibliofilie
• Na březích Ilissu, Praha : Miloš Procházka, 1928 – básně
• Obraz sv. Dorothey, Praha : [s.n.], 1930
• Hudba země, Praha : A. Chvála, 1933 – básně
• Duše v plamenech, Moravská Ostrava : [s.n.], 1935 – básně
• Efeméry : imaginární novely, Praha : Mor. Ostrava : Knihovna Literárního kruhu v Moravské Ostravě-Vítkovicích, 1937
• Neznámý elixír : hradčanské romaneto, Litomyšl : Jan R. Veselík, 1940
• Hvězda na východě : básně městu Litomyšli, Litomyšl : Jan R. Veselík, 1940
• Most vidin, Praha : O. Lejsek, 1944

Překlady

• Paul Gauguin: Noa Noa, KDA, svazek 52, Praha : Kamilla Neumannová, 1919