Jan Sviták

český herec, režisér a scenárista From Wikipedia, the free encyclopedia

Jan Sviták
Remove ads
O politikovi pojednává článek Jan Sviták (politik).

Jan Sviták (Jan Evangelista Václav Sviták, 27. prosince 1895 Plzeň[1] – 10. května 1945 Praha)[2] byl český herec, režisér, scenárista a filmový manažer.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Remove ads

Rodinný a osobní život

Narodil se v rodině úředníka v plzeňské Škodovce, od mládí se věnoval sportu. V období první světové války odjel do Puly, kde nastoupil do námořnické školy. Zde přežil potopení bitevní lodi Wien dne 10. prosince 1917 u Terstu, zasažené italským torpédem. Obdržel vyznamenání Za statečnost.[3]

První Svitákovou manželkou byla Marie Černá, vzali se v roce 1929. Druhou Svitákovou manželkou byla od roku 1935 herečka Vilma Beranová (nar. 1907), se kterou měl syna Milana Svitáka. I toto manželství skončilo rozvodem, Vilma se poté provdala za reportéra dr. Františka Kocourka a společně syna Milana vychovávali.[4] Kocourek za 2. světové války zahynul v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau, Vilma přežila pobyt v Terezíně.[5]

Na konci války žil s bývalou herečkou slovenského Národního divadla Marií Paulovou v luxusním bytě na nábřeží Vltavy (palác Bellevue, Smetanovo nábřeží 330/16).

Remove ads

Filmová a herecká kariéra

Po skončení první světové války se Sviták stal profesionálním hercem – nejprve působil v divadelní společnosti Karla Šotty, mezi léty 1921–1928 hostoval rovněž v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle na pozvání Karla Huga Hilara. Později působil v Bratislavě ve slovenském Národním divadle, se kterým hostoval úspěšně i ve Vídni.

Pod vedením režiséra Josefa Rovenského se začal věnovat divadelní režii. Působil jako herec a režisér i v divadle Vlasty Buriana. Již v roce 1928 se poprvé objevil jako herec ve filmu Podskalák.

Remove ads

Činnost za druhé světové války

Na počátku okupace se stal vedoucím filmového klubu v pražské Lucerně, vedle toho působil jako producent a ředitel filmových ateliérů Foja v Praze-Radlicích, za jeho ředitelování zde bylo natočeno třicet filmů, mj. zde sám v roce 1941 režíroval svůj poslední film Přednosta stanice s Vlastou Burianem v hlavní roli.[6]

Působil také ve vedení filmové ústředny Filmprüfstelle, která schvalovala scénáře k natáčení a rozhodovala o povolení filmů k distribuci. Na konci roku 1944, po nasazení herců na pomoc výrobě, dohlížel Sviták dle svědectví herců Járy Kohouta a Zdeny Sulanové na práci v dílně v ulici Na Poříčí.[7]

V této době se začalo hovořit o Svitákově kolaboraci s nacisty.[8] Žádná pozdější vyšetřování však nepřineslo důkazy o takové Svitákově činnosti, která by škodila komukoliv z české filmové a herecké branže – Sviták naopak svých styků s nacisty využíval k pomoci jiným (například podle svědectví spisovatelky a divadelní herečky Jarmily Svaté a Svitákova syna Milana),[9] a to včetně pomoci pro zatčené a uvězněné osoby. Touto pomocí by bývalo možné v řádném vyšetřování doložit Svitákovu odbojovou činnost (například podle svědectví Svitákova synovce Viléma).[10] Nebylo možné vyloučit, že v té době Sviták spolupracoval s britskou rozvědkou.[11]

V samém závěru války ho příbuzní a spolupracovníci vyzývali, aby uprchl z Prahy a skryl se v americké okupační zóně. Sviták to však odmítal s tím, že se nemá čeho bát.[12]

Smrt

V závěru Pražského povstání, 9. května 1945 ráno, do režisérova bytu na Smetanově nábřeží vtrhli příslušníci Revolučních gard (vedení Svitákovým náměstkem z filmové ústředny),[12] vyvlekli ho na ulici a deportovali na policejní ředitelství do Bartolomějské ulice č. 4. Sviták se v průběhu tohoto excesu choval klidně a jen se snažil domoci telefonu, pravděpodobně aby si zajistil někoho z britské rozvědky, kdo by dosvědčil jeho spolehlivost.[12] To mu však bylo odepřeno jak během cesty, tak i v průběhu jeho pozdější dočasné internace na policejní stanici.[11]

10. května 1945 ráno Svitáka vyšetřovatel vypustil na ulici jen ve spodním prádle.[11] Tam již aktivně vystupovali Svitákovi bývalí kolegové z filmové ústředny, kteří proti němu zorganizovali lynč. Rozvášněný dav poté bosého a polonahého režiséra za stálého urážení a bití strkal a vláčel téměř půl kilometru, z Bartolomějské ulicí Karoliny Světlé na Národní třídu a průchodem u paláce Platýz ke kostelu svatého Martina ve zdi. Poté, co Svitáka jedna herečka veřejně obvinila z podílu na smrti hudebního skladatele Karla Hašlera,[13][14] dav angažoval kolemjdoucího mladičkého rudoarmějce, aby Svitákovi prostřelil hlavu dávkou ze samopalu.[12]

Remove ads

Po smrti

Když se o smrti Jana Svitáka dozvěděla jeho bývalá žena Vilma Kocourková-Svitáková, nechala tělo převézt do krematoria v Motole. Urna s popelem byla později uložena v rodinném hrobě v Plzni.[15]

Svitákův luxusní byt vzápětí využíval sovětský maršál Ivan Stěpanovič Koněv a jeho štáb.[2]

Syn Karla Hašlera, herec a režisér Zdeněk Miloš (Giňa) Hašler, v protokolu ze 3. září 1945 uvedl, že pokládá za vyloučené, že by jeho otce měl udat Jan Sviták.[16] Podle režiséra Otakara Vávry organizátoři lynče chtěli zabránit tomu, aby Sviták mohl svědčit právě o jejich vlastní kolaboraci.[11]

Vyšetřování bylo definitivně ukončeno poté, co prezident Edvard Beneš vydal 27. října 1945 Dekret presidenta republiky č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti.[11]

Remove ads

Výběr z díla

Filmový režisér

  • Anita v ráji (1934)
  • Dokud máš maminku (1934)
  • Grandhotel Nevada (1934)
  • Život vojenský – život veselý (1934)
  • Milan Rastislav Štefánik (1935)
  • Pan otec Karafiát (1935)
  • Divoch (1936)
  • Divoch (německá verze) (1936)
  • Rozvod paní Evy (1937)
  • Srdce na kolejích (1937)
  • Třetí zvonění (1938)
  • Srdce v celofánu (1939)
  • U svatého Matěje (1939)
  • Poslední Podskalák (1940)
  • Přednosta stanice (1941)

Filmový herec

Divadelní herec

  • 1935: P. O. Hviezdoslav: Herodes a Herodias, titulní role, slovenské Národní divadlo, režie V. Jiřikovský
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads