Jan Toorop

Jan Toorop, celým jménem Johannes Theodorus Toorop (20. prosince 1858 Purworejo – 3. března 1928 Haag) byl nizozemský malíř, představitel uměleckého hnutí amsterdamských impresionistů.

Jan Toorop
Rodné jméno	Johannes Theodorus Toorop
Narození	20. prosince 1858 Purworejo
Úmrtí	3. března 1928 (ve věku 69 let) Haag
Místo pohřbení	The Hague Roman Catholic Cemetery
Alma mater	Delftská technická univerzita Rijksakademie van beeldende kunsten
Povolání	malíř, grafik, kreslíř poštovních známek, designér, rytec leptů, keramik, ceramics designer, kreslíř a výtvarník
Manžel(ka)	Annie Toorop-Hall
Děti	Annie Caroline Pontifex
Příbuzní	John Fernhout a Edgar Fernhout (vnoučata)
Významná díla	Portrait of Annie Hall De schelpenvisser Broek in Waterland The Sphinx
Ocenění	Královská cena pro svobodné malování (1887)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině míšenců (Indos) na Jávě jako třetí z pěti dětí. Jeho otec byl nizozemský koloniální úředník, matka pocházela ze svazku britského námořního důstojníka s domorodou ženou.^[1] Vyrůstal na ostrově Bangka, kde jeho otec řídil cínové doly, ve věku jedenácti let odešel do Nizozemska. Studoval na polytechnice v Delftu a malířských akademiích v Amsterdamu a Bruselu, patřil k žákům Augusta Allebého.

V roce 1884 vystavoval v pařížském Salonu nezávislých. Byl členem uměleckého sdružení Les XX., k jeho uměleckým souputníkům patřili James Ensor, Antoon Derkinderen a William Degouve de Nuncques. Byl průkopníkem pointilismu v nizozemském malířství, později se posunul k symbolismu a ve svém bohatě ornamentálním stylu uplatnil zkušenosti s indonéskou výtvarnou tradicí.^[2] Věnoval se portrétu i krajinomalbě, zpracovával také sociální náměty, navrhoval knižní vazby, divadelní plakáty i blankety státních válečných dluhopisů, vytvořil mozaiku v amsterdamském sále Beurs van Berlage. Průlomovým dílem secese byla jeho reklama na olej delftské firmy NOF, podle níž se v Nizozemsku říká secesi slaoliestijl (styl salátového oleje) a jejíž estetika výrazně ovlivnila Gustava Klimta.^[3]

Vedl nevázaný bohémský život a nakazil se syfilidou, jejímiž následky po zbytek života trpěl. Pobýval v přímořském letovisku Domburg, kde nechal vybudovat výstavní pavilon Kotje van Toorop.^[4] Často také navštěvoval vesnici Oosterbeek a jeho inspirátorkou se stala místní spisovatelka a výtvarnice Miek Janssenová, mladší o více než třicet let. V závěru života vstoupil do římskokatolické církve a tvorba z tohoto období se vyznačuje náboženskou exaltovaností.^[5]

Jeho dcera Charley Tooropová byla rovněž malířkou. Tooropova díla vystavuje Rijksmuseum Amsterdam, Kunstmuseum Den Haag a Museum de Fundatie ve Zwolle, v Haagu byl odhalen jeho pomník od Johna Rädeckera.

Dílo

• 
  Návrat domů, 1885
• 
  Broek in Waterland, 1889
• 
  Nová generace, 1892
• 
  Sběrač mušlí, 1904
• 
  Miek Janssenová v Domburgu, asi 1918
• 
  Modlitba (autoportrét), 1927