Jan Václav Vratislav z Mitrovic

Hrabě Jan Václav Vratislav z Mitrovic (německy Johann Wenzel Graf Wratislaw von Mitrowitz, 25. listopadu 1670 Praha^[1] – 5. prosince 1712 Vídeň^{[2][chybí lepší zdroj]}) byl český šlechtic z rodu Vratislavů z Mitrovic. Působil jako politik, diplomat a 51. český velkopřevor řádu Maltézských rytířů se sídlem v Praze.

Jan Václav Vratislav z Mitrovic
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci: 18. prosinec 1711 – 5. prosinec 1712
Panovník	Karel VI.
Předchůdce	Václav Norbert Oktavián Kinský
Nástupce	Leopold Josef Šlik
45. český velkopřevor řádu maltézských rytířů
Ve funkci: 1711 – 5. prosinec 1712
Panovník	Karel VI.
Předchůdce	jen do roku 1709 Wolfgang Šebestián z Pöttingu
Nástupce	až od roku 1714 Ferdinand Leopold Dubský z Třebomyslic
Český kancléř
Ve funkci: 6. červen 1705 – 18. prosinec 1711
Panovník	Josef I.
Předchůdce	Václav Norbert Oktavián Kinský
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci: 30. květen 1704 – 18. prosinec 1711
Panovník	Leopold I., Josef I., Karel VI.
Předchůdce	Václav Vojtěch ze Šternberka
Nástupce	František Karel Přehořovský z Kvasejovic
Císařský tajný rada
Ve funkci: asi 1704 – 1712
Panovník	Leopold I., Josef I., Karel VI.
Diplomat v Haagu
Panovník	Leopold I.
Diplomat v Londýně
Ve funkci: (jmenován 1700) 18. leden 1701 – ?
Panovník	Leopold I.
Nástupce	Jan Václav z Gallasu
Císařský komorník
Ve funkci: 1697 – ?
Panovník	Leopold I.
Asesor (přísedící) při české dvorské kanceláři ve Vídni
Ve funkci: 1695 – ?
Panovník	Leopold I.
Rada nad apelacemi
Ve funkci: 1693 – ?
Panovník	Leopold I.
Narození	25. listopadu 1670 Praha
Úmrtí	21. prosince 1712 (ve věku 42 let) nebo 5. prosince 1712 (ve věku 42 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Příčina úmrtí	edém
Místo pohřbení	Praha
Národnost	Čech
Titul	12. květen 1701 říšský hrabě, 7. leden 1706 český hraběcí stav
Rodiče	František Kryštof Vratislav z Mitrovic a Mariana Alžběta z Valdštejna
Příbuzní	děd: Václav Vratislav z Mitrovic († 1660) babička: Ludmila Františka Malovcová z Chýnova děd: Maxmilián z Valdštejna (před 1600–1655) babička: Polyxena Marie z Talmberka (1599–1651) sestra: Marie Josefa, provdaná Šliková (asi 1676–1737) sestra: Marie Eliška, provdaná Althannová (1677–1732) bratr: František Karel Vratislav z Mitrovic (1688–1716) švagr: Leopold Šlik z Holíče a Pasounu (1663–1723) švagr: Ludvík Gundakar z Althannu (1665–1747)
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze (doktorát práv)
Zaměstnání	úředník, diplomat, politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Commons	Johann Wenzel Wratislaw von Mitrowitz
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jan Václav Vratislav z Mitrovic v uniformě rytíře Maltézského řádu (sbírky zámku Dírná)

Hrabě Jan Václav Vratislav z Mitrovic pocházel z českého šlechtického rodu Vratislavů z Mitrovic. Byl nejstarším synem hraběte Kryštofa Františka Vratislava z Mitrovic († 1689) z protivínské linie, místodržícího, tajného rady a prezidenta české komory, zakladatele Vratislavského paláce a Vratislavské zahrady, a jeho manželky Marie Alžběty z Valdštejna (po 1644–1687). S podporou svého strýce hraběte Kinského se stal v roce 1695 členem rakouské dvorní kanceláře.

Na počátku 18. století vykonával funkci diplomata v Londýně a Haagu, kde se spolupodílel na vytvoření protifrancouzské aliance. 7. září 1701 podepsal Haagskou smlouvu, poté, co si ještě před vyjednáváním realisticky uvědomil, že Rakousko by mohlo jen stěží získat celé španělské dědictví. Byl rádcem, přítelem a častým politickým spojencem rakouského vojevůdce Evžena Savojského, jenž s ním mnohokrát konzultoval své záměry. Před bitvou u Höchstädtu se mu podařilo přimět anglického vojevůdce vévodu z Marlborough k vojenské pomoci maršálovi Evženu Savojskému, sám přitom aktivně napomáhal při koordinaci činnosti obou armád. Po dobytí Bavorska jej Evžen Savojský navrhoval na funkci nejvyššího místodržitele, nakonec však tento post obsadil oblíbenec císařského dvora, hrabě z Löwenstein-Wertheimu.

Po smrti císaře Leopolda v roce 1705 jmenoval jeho nástupce Josef I. Jana Václava českým kancléřem a císařským poradcem pro otázky zahraniční politiky. O císařovu přízeň přitom soupeřil s Josefovým vychovatelem, knížetem Karlem Theodorem ze Salmu. Po smrti císaře Josefa se Jan Václav stal ministrem v radě regentky Eleanory Magdaleny. Josefova bratra Karla poté přemluvil k návratu z Katalánska, kde se Karel pokoušel bojovat o španělský trůn v rámci války o dědictví španělské. Ten, jako císař Karel VI., posléze Vratislava potvrdil v jeho úřadech.

Smrt a náhrobek

Náhrobek, v podlaze vstup do hrobky (foto Bellmann 1880)

Jan Václav Vratislav zemřel bezdětný 5. prosince 1712 na vodnatelnost a byl pochován v Praze v kostele sv. Jakuba Většího na Starém Městě pražském.

Vrcholně barokní náhrobek z let 1714–1716, je přistaven ke stěně v levé lodi kostela. Autorem architektonické kulisy pomníku o výšce více než 8 metrů, byl Johann Bernard Fischer z Erlachu (1656–1723), ideový koncept figur vytvořil C.G. Heraeus.^[3] Jméno sochaře je vytesáno na draperii boha Saturna (Chróna): HAE STATUAE FACTAE A BROKOFF. 1716. Sochy jsou vytesané z pískovce a štafírované vrstvou jemného štuku (boloňská křída) a laku v barvě bílého mramoru. Vytvořil je Ferdinand Maxmilián Brokof (1688–1731). Jádro náhrobku je z červeného mramoru. Dolní a střední část náhrobku tvoří podstavec a sarkofág, který je pouhým kenotafem, protože skutečný hrob je v podlaze před ním. Poprseň sarkofágu zdobí plastický erb Vratislavů z Mitrovic. Horní část tvoří plochý trojúhelný obelisk. Na památníku je osazeno pět soch. Postava zesnulého kancléře v plátové zbroji leží na sarkofágu, pravicí se dotýká knihy, levice svírá křížek. Jeho hlavu podpírá ženská alegorie Slávy, v levé zdvižené ruce svírá hvězdnatý věnec. Na soklu vlevo sedí plačící alegorie Vědy (nebo Kontemplace), vpravo je socha boha času Saturna (Chróna) s plnovousem, v pravici pozdvihuje přesýpací hodiny a kdysi měl i kosu. Nahoře nalevo přilétá okřídlený anděl-Fáma s tubou a vrývá do obelisku jméno a tituly zemřelého.^[4]

Majetky

V okolí Prahy vlastnil panství Malešice a Jince, které získal jako dědictví po otci, a v Praze dům na Starém Městě a palác na Malé Straně. Na konci života měl také příjmy z uherského hlohoveckého panství a z velkopřevorství řádu maltézských rytířů v Čechách.^[5]