Karel Ferdinand Bellmann

Karel Ferdinand Bellmann, známý též jako Carl Bellmann (4. prosince 1820 Praha^[1] – 11. července 1893 Praha)^[2] byl český, německy hovořící zvonař^[3][4], nakladatel, tiskař, fotograf^[5] a mecenáš umění.

Karel Ferdinand Bellmann
Karel Ferdinand Bellmann, asi 1880
Jiná jména	Carl Bellmann
Narození	4. prosince 1820 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	11. července 1893 (ve věku 72 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	zvonař, nakladatel, tiskař a fotograf
Rodiče	Karel Bellmann Anna Kühnerová
Děti	Arthur Maschka-Bellmann Helena Perpić
Příbuzní	Johann Georg Kühner - praděda Johann Wenzel Kühner - děda Anna Bellmannová - sestra Karolina Lumbe - sestra August Lumbe - švagr Augusta Gruber - sestra Wenzel Gruber - švagr Ingo Bellmann - potomek Ing. Immo Bellman - potomek, jeho syn Ing. Immo Bellman a jeho vnuk Ing. Immo Bellman
Znám jako	Carl Bellmann
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Pocházel z rodiny v Praze usazeného dvorního zvonaře Karla Bellmanna z Königsbergu a jeho manželky Anny pocházející z významné pražské zvonařské rodiny Kühnerovů. V otcově dílně se stejně jako jeho starší bratr Josef (* 1817) vyučil zvonařskému řemeslu. Karel junior se však více orientoval na obchod a na tiskařství. V roce 1856 zřídil obchod s barvami a malou knihtiskárnu, kterou dále rozšiřoval^[5] a vedení zvonařské dílny převzala jeho mladší sestra Anna Bellmannová (1825–1893).^[6]

Zvonař

Vyučil se zvonařem, v pobytové přihlášce pražského magistrátu se uvádí profese obchodníka. V roce 1855 převzal otcovu dílnu, která se nacházela v domě čp. 747/II v dnešní Jungmannově ulici 28 na Novém Městě, zvaném U Zvonařů nebo U tří zvonků. Dílnu podle některých pramenů vedl do roku 1869, kdy ji přenechal své mladší sestře Anně.^[7] Jsou mu připisovány tyto zvony:

• 1857 zvon pro Starou Boleslav
• 1857 přelit zvon Vojtěch pro kostel sv. Jakuba v Hostivici
• 1861 zvon Mikuláš, Jílové u Prahy
• 1863 čtyři zvony pro Kostel svatého Cyrila a Metoděje, Praha, Karlín.^[8]
• 1864 zvon Pavel, bazilika svatého Petra a Pavla, Praha

Další jím ulité zvony byly v Záběhlicích, Domašíně^{[nepřesný odkaz]}, Borotíně^{[nepřesný odkaz]}, Býšti a Pardubicích.^[3]

Tiskař a nakladatel

Dne 1. března 1856 otevřel knihtiskárnu a obchod s barvami. Tiskařské zařízení získal z tiskárny C. W. Medau (Karel Vilém Medau – 1791–1866). Bellmannův podnik s názvem Artisticko-typografický ústav fungoval jako nakladatelství, produkoval kamenotisky a dřevoryt - v rámci podniku založil xylografický ústav, jeho závod zahrnoval také písmolijnu a zařízení pro stereotypii. Vydával a tiskl převážně česky psané knihy, později se věnoval umělecké litografii a světlotisku. V roce 1879 zakoupil pozůstalost po nakladateli Theodoru Mourkovi. Jeho tiskárna se nacházela v domě č. p. 56 na Starém Městě, (nároží Granátové a Křížovnické ulice – dnes Křížovnické a Platnéřské, dům Platnéřská 5). V roce 1884 přemístil podnik do protějšího domu č. p. 27 (dnes Platnéřská 7)^[4] a současně závod rozšířil o oddělení pro reprodukční fotografii, do něhož spadala fotografie krajin, architektury, uměleckých děl a plánů.^[5]

Jako prokurista pro něj pracoval jeho syn Arthur Maschka Bellmann, který se v roce 1885 stal společníkem a po smrti otce v roce 1893 převzal vedení podniku. Firma se v roce 1912 spojila s tiskárnou Alexandra Leopolda Koppeho. Roku 1913 pro ni postavil stavitel Václav Nekvasil novou budovu v Drtinově ulici čp. 557/10. Tiskárna fungovala až do roku 1925, kdy byla zakoupena firmou Melantrich.^[4] Jako specialista na reprodukční techniky zde pracoval fotograf Josef Böttinger.^[5]

Bellmann, ačkoliv neuměl česky, vydával česky psané knihy (především v rozmezí let 1855 -1865). Vydával literaturu náboženskou, poučnou ale také beletrii českou i světovou v českých překladech. V roce 1864 vydal Bibli českou s dřevoryty. Byl v kontaktech s českými literáty perzekvovanými za činnost v roce 1848 a pak se začínajícími májovci.

Po Karlu Vilému Medauovi převzal také redakci beletristického časopisu Erinnerungen an merkwürdige Gegenstände und Begebenheiten, kde v roce 1856 poprvé v němčině vyšla ve zkrácené verzi Babička Boženy Němcové s ilustracemi Josefa Mánesa.^[9] Vydal i souborné dílo Jana Pravoslava Koubka. Seznam nejvýznamnějších Bellmannem vydaných českých děl je uveden v literatuře^[4].

Karel Ferdinand Bellmann je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze, ve III. hřbitově.^[2]

Obrazové publikace

• Prag: eine Sammlung von zwanzig original – Photographien der interessantesten Ansichten und Baudenkmäler, Fotografie und unveränderlichter Lichtdruck von Carl Bellman, Prag: Carl Bellmann, před 1885
• Oskar Pollak: Johann und Ferdinand Maximilian Brokoff, Prag: J. G. Calve, 1910 – fotografické tabule

Galerie

• 
  Jan Brokoff: Svatý Jan Nepomucký, Praha, Karlův most
• 
  Ferdinand Maxmilián Brokoff: Atlasové nesoucí balkon, Morzinský palác, Praha, Nerudova ulice
• 
  Jan Brokoff: Pieta, Praha, původně na Karlově mostě
• 
  Ferdinand Maxmilián Brokoff: Oltář s Mojžíšem a Aaronem, Vratislav, Kurfiřtská kaple
• 
  Ferdinand Maxmilián Brokoff: Hlavní oltář svatého Karla Boromejského, Vídeň, Kostel svatého Karla Boromejského
• 
  Ferdinand Maxmilián Brokoff: Svatý Vincenc Ferrarský a svatý Prokop, Praha, Karlův most
• 
  Hrob rodiny Bellmannovy na Olšanských hřbitovech v Praze