Jan VII. z Antiochie

Jan VII. z Antiochie byl v letech 1090–1100 ortodoxní patriarcha v Antiochii. Když roku 1098 přitáhla k Antiochii křesťanská vojska první křížové výpravy, nechal turecký místodržící Jaghisjan patriarchu uvěznit,^[1] zatímco všechno potenciálně nebezpečné křesťanské obyvatelstvo dal z města vyhnat.^[2] Patriarcha Jan byl Turky využíván i jako rukojmí, kdykoliv chtěli křižáci útočit na hradby, byl Jan zavěšen v kleci za nohy z hradeb^[3] a při tom si poranil nohy. Když křižáci koncem června Antiochii dobyli, Jana osvobodili a dosadili zpět do jeho úřadu. Velké schisma v té doby bylo chápano jako spor mezi konstantinopolským a římským patriarchátem (tj. papežstvím) a ostatních patriarchátů na východě se pro izolovanost netýkal.^[4] Proto měl Jan respekt jak u antiochijských Řeků, jejichž byl tradičním náčelníkem,^[5] tak u latinských křižáků, kteří si patriarchu oblíbili.^[3] Když Provensálci hraběte Raimonda z Toulouse dobyli muslimské město Albara z zřídili v něm latinské biskupství, vysvětil Petra z Narbonne,^[6] prvního latinského biskupa na Východě, antiochijský ortodoxní patriarcha Jan.^[7]

Jan VII. z Antiochie
Narození	11. století
Úmrtí	12. století
Povolání	pop
Nábož. vyznání	pravoslaví
Funkce	Greek Orthodox Patriarch of Antioch (1090–1100)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Roku 1100 byl Jan VII. z Antiochie vypuzen křižáckým antiochijským knížetem Bohemundem z Tarentu, který místní Řeky nepovažoval za loyální poddané.^[8] Bohemund na stolec patriarchy dosadil latinského preláta Bernarda z Valence, biskupa z Artahu.^[5] Jan odešel do Konstantinopole, kde rezignoval na svůj titul antiochijského patriarchy.^[5] Byzantský císař Alexios I. nicméně v Konstantinopoli nechal jmenovat Janova nástupce. Tito dva patriarchové od té doby symbolizovali Velké schisma, které se rozšířilo i do antiochijského patriarchátu.^[5] Jan poté odešel do kláštera,^[5] na řeckém ostrově Oxeia, kde se věnoval mimo jiné psaní protilatinských spisů.