Jan Vignati

Jan Vignati (2. července 1899 Přerov – 26. srpna 1942 Věznice Plötzensee) byl český lékař a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Prof. MUDr. Jan Vignati
Narození	2. července 1899 Přerov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. srpna 1942 (ve věku 43 let) Věznice Plötzensee Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	popraven gilotinou
Národnost	česká
Alma mater	Lékařská fakulta Masarykovy univerzity
Povolání	spisovatel, lékař, spisovatel literatury faktu a odbojář
Choť	Valérie Vignatiová
Děti	Jana Vignatiová, Pavel Vignati
Rodiče	Vilém Vignati, Marie Graubnerová
Příbuzní	bratři Miloš Vignati, Vilém Vignati, Karel Vignati
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Jan Vignati se narodil 2. července 1899 v Přerově v rodině obchodníka Viléma Vignatiho, jehož otec pocházel z italského Milána, a Marie rozené Graubnerové. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde v roce 1917 maturoval. Mezi lety 1919 a 1924 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Do roku 1930 pracoval v Zemské nemocnici v Olomouci postupně na dermatologické klinice a mikrobiologickém ústavu, poté do roku 1939 na postu primáře patologie v Zemské nemocnici v Uherském Hradišti. Odborně publikoval, je autorem 35 převážně experimentálně-patologických prací vydaných v několika jazycích. Byl zakladatelem Spolku proti rakovině v Uherském Hradišti, vedoucím Vědeckého spolku lékařského pro zemi Moravskoslezskou, členem pařížské Société de biologie a Zednářské lóže Lafayettovy v Olomouci.

Protinacistický odboj

Článek v protektorátní Moravské orlici se seznamem popravených dne 26.8.1942

Po německé okupaci se Jan Vignati zapojil do protinacistického odboje v rámci zemského velitelství Obrany národa, kde stál v čele tzv. Zvláštního oddělení, které se zabývalo biologickým bojem za využití břišního tyfu a to mj. ve spolupráci s Vítězslavem Mečířem. Z tohoto důvodu založil v uherskohradišťské tyfové kultury. Díky svým cestám do dalších měst se také podílel na budování Obrany národa na celé Moravě. Zabýval se i zpravodajskou činností, pomocí zednářských kontaktů v Alžíru se informace od něj dostávaly do novin ve Francii. Za svou činnost byl gestapem zatčen 1. března 1940. Vězněn byl v Brně na Špilberku, Sušilových a Kounicových kolejích, od března 1941 pak ve Wohlau a dále v Breslau, Dietzu a berlínské Alt-Moabit. Dne 8. listopadu 1941 byl lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a 26. srpna 1942 popraven v další berlínské věznici Plötzensee společně s Vítězslavem Mečířem.

Rodina

Jan Vignati měl tři bratry. Miloš Vignati (1897-1966) byl právníkem, pedagogem a hudebním skladatelem^[1], Vilém Vignati (1915-1981) lékařem a hudebníkem^[2] a Karel Vignati (1903-?) inženýrem chemie^[3]. Oženil se s Valérií Vignatiovou, manželům se narodila dcera Jana (1937-1999), budoucí archeoložka^[4], a syn Pavel.

Posmrtná ocenění

Busta Jana Vignatiho v areálu uherskohradišťské nemocnice

• Jan Vignati obdržel in memoriam Československý válečný kříž 1939
• Jan Vignati byl in memoriam profesorem patologické anatomie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity
• Dne 28. 10. 1946 byl Janu Vignatimu odhalen v Uherském Hradišti pomník
• Před chirurgickým pavilonem v nemocnici v Uherském Hradišti byla Janu Vignatimu odhalena busta