Jan Volek

Jan řečený „Volek“ (okolo roku 1290 – 27. září 1351), celým jménem Jan VII. Volek, byl nemanželský syn českého krále Václava II. a jinak neznámé Anežky. Od roku 1334 až do své smrti byl biskupem olomouckým.^[1]

Důstojný (Venerabilis) Jan VII. řečený Volek
Biskup olomoucký
Církev	římskokatolická
Diecéze	olomoucká
Sídlo	Olomouc
Uveden do úřadu	1334
Předchůdce	Jindřich Berka z Dubé
Nástupce	Jan VIII.Očko z Vlašimi
Osobní údaje
Datum narození	2. tisíciletí
Datum úmrtí	27. září 1351
Místo úmrtí	Olomouc
Místo pohřbení	v pustiměřském klášterním kostele – rotundě sv. Pantaleona.
Rodiče	Václav II. Anežka
Příbuzní	Václav III. Český, Eliška Přemyslovna, Anna Přemyslovna, Markéta Přemyslovna, Anežka Přemyslovna a Anežka Přemyslovna (sourozenci)
Povolání	probošt, katolický kněz a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přemyslovský levoboček a církevní kariéra

Poté, co byl roku 1306 zavražděn Volkův polorodý bratr Václav III., se Jan Volek sblížil se šlechtou. Toto spojenectví mu napomohlo v roce 1319 k úřadu probošta vyšehradského a s ním spojenému postavení kancléře českého království.^[2] Dříve zastával i další církevní úřady, ale jen nižší.

V letech 1322–1323 musel pobývat v exilu, protože ho král Jan Lucemburský podezíral ze zrady a spiknutí s královnou Eliškou. Ale po roce se s ním Jan usmířil a vrátil Volka do úřadu. Díky funkci kancléře byl spíše diplomatem a politikem, než duchovním. Od října 1327 měl Volek papežský dispens, aby mohl přijmout biskupský úřad bez ohledu na svůj nelegitimní původ.^[3] Kancléřem zůstal do roku 1334, kdy musel rezignovat právě kvůli biskupské funkci, protože se uvolnilo biskupství olomoucké. Funkci kancléře fakticky vykonával až do roku 1335 a měl podíl na vypracování trojstranné vyšehradské smlouvy v uherském Visegrádu.

V roce 1333 byl ve skupině české šlechty, která přivedla mladého kralevice Karla (IV.) z Itálie do vlasti. Karel si se svým nevlastním strýcem rozuměl a dosadil jej do funkce biskupa olomouckého. Jan s Karlem spolupracoval i po jeho nástupu na český trůn, a byl několikrát pověřen správou Moravy za Karlovy nepřítomnosti a mimo jiné také dopravou říšských korunovačních klenot do Čech. Za jeho panování se Olomoucké biskupství stalo přímým lénem České koruny a veškeří olomoučtí biskupové se stali královými leníky.

Jan Volek byl zakladatelem kláštera v jihomoravské Pustiměři dne 30. září 1340.^[2] Tato fundace byla určena k uctění památky Elišky Přemyslovny a měla sloužit ke spáse duše její a jejích předků. Spolufundátorem byl markrabě Karel, který věnoval novému klášteru další statky. V Karlově listině také vystupuje jistá Alžběta jako první pustiměřská abatyše. Byla to Volkova neteř, nemanželská dcera Václava III., poslední Přemyslovna z hlavní panovnické větve.

V roce 1349 na první provinční synodě prosadil slavení svátku sv. Cyrila a Metoděje jako patronů Moravy ke dni 9. března.^[2]

Biskup Jan VII. Volek byl pochován 27. září 1351 v pustiměřském klášteře – rotundě sv. Pantaleona.

Galerie

• 
  Volkova pečeť z roku 1325
• 
  Kaple sv. Anny a rotunda sv. Pantaleona (zřícenina nad kaplí), místo posledního odpočinku Jana Volka
• 
  Olomoucký biskup ze 14. stol. Jan VII. Volek