Jaroslav Drobný (tenista)
český a později egyptský tenista a lední hokejista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jaroslav Drobný (12. října 1921 Praha – 13. září 2001 Londýn) byl amatérský tenista a hokejista československého původu.
Remove ads
Lední hokej
Jako hokejista působil mezi lety 1936 a 1949 v klubu I. ČLTK Praha. Hrál také za československou reprezentaci, zúčastnil se Mistrovství světa 1939. Na MS 1947 konaném v Praze pomohl týmu získat první zlatou hokejovou medaili. Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948, kde Čechoslováci vybojovali stříbro.
V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2010 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.
Remove ads
Tenis

Československo reprezentoval v Davis Cupu, kde dosáhl 11 vítězství ve čtyřhře spolu s Vladimírem Černíkem. V roce 1954 vyhrál Wimbledon, v letech 1951 a 1952 také French Open.
Od roku 1949 do roku 1959 byl egyptským občanem, v roce 1959 získal britské státní občanství[2] a ve Spojeném království, kde byl ženatý, v roce 2001 zemřel.
Ve Wimbledonu hrál pod čtyřmi různými národními identitami. V roce 1938, tedy ve věku 16 let, hrál poprvé za rodné Československo. O rok později, po německé invazi a okupaci Československa, oficiálně reprezentoval Protektorát Čechy a Morava. Po druhé světové válce hrál ve Wimbledonu opět jako československý občan. Po komunistickém převratu v roce 1948 emigroval 11. července 1949, když s Černíkem neuposlechli příkaz okamžitého návratu z rozehraného turnaje v Gstaadu. Neúspěšně se pokoušel po propadnutí víz, a bez pasu, získat občanství Švýcarska, Spojených států a Austrálie. Až egyptský král Farúk I. jej pozval na turnaj do Alexandrie, který vyhrál. Drobný začal trénovat královu dceru a obdržel egyptské státní občanství. V letech 1950–1959 tak reprezentoval Egypt, pro nějž získal wimbledonskou trofej v roce 1954.[3] Jako jediný egyptský občan vyhrál tenisový grandslam. Při své poslední účasti ve Wimbledonu roku 1960, ve věku 38 let, již hrál za Spojené království.
V roce 1983 vstoupil do Mezinárodní tenisové síně slávy.[1] Dne 14. června 2012 mu byla na pražské Štvanici za přítomnosti prezidenta republiky Václava Klause slavnostně odhalena pamětní deska.[4]
Podle tenisové databáze Tennis Base vyhrál, po rekordních 200 trofejích Roda Lavera, druhý nejvyšší počet 147 singlových titulů v historii mužského tenisu[5] a s 203 finále mu patří čtvrtá příčka za Laverem, Rosewallem a Ritchiem.[6] Mezinárodní tenisová síň slávy mu připsala 133 titulů z dvouhry.[1]
Finále na Grand Slamu
Mužská dvouhra: 8 (3–5)
Výsledek | Rok | Turnaj | Povrch | Finalista | Skóre ve finále |
Finalista | 1946 | French Championships | antuka | ![]() | 3–6, 2–6, 6–1, 6–4, 6–3 |
Finalista | 1948 | French Championships | antuka | ![]() | 6–4, 7–5, 5–7, 8–6 |
Finalista | 1949 | Wimbledon | tráva | ![]() | 3–6, 6–0, 6–3, 4–6, 6–4 |
Finalista | 1950 | French Championships | antuka | ![]() | 6–1, 6–2, 3–6, 5–7, 7–5 |
Vítěz | 1951 | French Championships | antuka | ![]() | 6–3, 6–3, 6–3 |
Vítěz | 1952 | French Championships (2) | antuka | ![]() | 6–2, 6–0, 3–6, 6–4 |
Finalista | 1952 | Wimbledon | tráva | ![]() | 4–6, 6–2, 6–3, 6–2 |
Vítěz | 1954 | Wimbledon | tráva | ![]() | 13–11, 4–6, 6–2, 9–7 |
Mužská čtyřhra: 4 (1–3)
Výsledek | Rok | Turnaj | Povrch | Partner | Soupeři ve finále | Skóre ve finále |
Vítěz | 1948 | French Championships | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 8–6, 6–1, 12–10 |
Finále | 1950 | French Championships | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 1–6, 10–8, 6–2 |
Finále | 1950 | Australian Championships | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 5–7, 4–6, 6–3, 8–6 |
Finále | 1951 | Wimbledon | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 3–6, 6–2, 6–3, 3–6, 6–3 |
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)
Výsledek | Rok | Turnaj | Povrch | Partner | Soupeři ve finále | Skóre ve finále |
Vítěz | 1948 | French Championships | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 3–6, 6–3 |
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads