Jean-Baptiste de Belloy

Jean-Baptiste de Belloy-Morangle (9. října 1709 v Morangles – 10. června 1808 v Paříži) byl francouzský římskokatolický kněz, biskup v diecézi Glandèves (1751–1755), biskup v Marseille (1755–1791) a arcibiskup pařížský (1802–1808). V roce 1803 byl jmenován kardinálem. Byl členem Francouzského senátu, nositelem Řádu čestné legie a vynálezce ručního presovače na kávu.^[1]

Jeho Eminence Jean-Baptiste de Belloy-Morangle
Kardinál-kněz Arcibiskup pařížský Biskup z Marseille Biskup z Glandèves
Jean-Baptiste de Belloy-Morangle
Církev	římskokatolická
Provincie	pařížská
Arcidiecéze	pařížská
Sídlo	Paříž
Jmenování	10. dubna 1802
Předchůdce	Antoine-Éléonor-Léon Leclerc de Juigné (de iure), Jean-Baptiste Royer (de facto, jakožto ústavní biskup)
Nástupce	Jean-Sifrein Maury
Titulární kostel	San Giovanni a Porta Latina
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	30. ledna 1752 světitel kardinál Étienne-René Potier de Gesvres
Kardinálská kreace	17. ledna 1803 kreoval Pius VII.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup z Glandèves (20. prosince 1751 – 22: června 1755) biskup královéhradecký (4. srpna 1755 – červenec 1790, 21. září 1801 formální rezignace)
Osobní údaje
Datum narození	9. října 1709
Místo narození	Morangles, Francouzské království
Datum úmrtí	10. června 1808 (ve věku 98 let)
Místo úmrtí	Paříž, Francouzské císařství
Národnost	francouzská
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jean-Baptiste de Belloy se narodil v roce 1709 na konci vlády Ludvíka XIV. a nastupující doby regentství ve Francii. V roce 1737 dokončil studium teologie na Pařížské univerzitě. Stal se generálním vikářem v Gèvres a arcijáhnem v tamní katedrále. V roce 1751 byl jmenován biskupem v diecézi Glandèves ve městě Entrevaux a roku 1755 biskupem marseillské diecéze. V červenci 1790 Národní shromáždění rozpustilo diecézi a biskup se odebral do Chambly, kde zůstal během kritických let Francouzské revoluce, a kde kolem roku 1800 vynalezl ruční presovač na kávu.

Když v roce 1801 papež rozhodl, aby francouzští biskupové nabídli své demise pro snazší uzavření konkordátu, Jean-Baptiste de Belloy tak učinil jako první a jeho příklad měl vliv i na ostatní biskupy. Napoleon Bonaparte jej v roce 1802 jmenoval arcibiskupem v Paříži, ačkoliv byl už devadesátiletý. Napoleon byl s jeho činností natolik spokojen, že jej rovněž ve stejném roce jmenoval senátorem. Papež Pius VII. jej dne 17. ledna 1803 jmenoval kardinálem s titulem kardinál-kněz u kostela San Giovanni a Porta Latina. V roce 1804 získal Řád čestné legie a v roce 1808 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem hraběte.

Zemřel ve svých 98 letech a byl pohřben v katedrále Notre-Dame.