Jean-Louis Tauran

Jean-Louis Pierre kardinál Tauran (5. dubna 1943 Bordeaux – 5. července 2018 Hartford, Connecticut) byl francouzský římskokatolický kněz, kardinál a camerlengo.

Jeho Eminence Jean-Louis Tauran
Kardinál-kněz
Kardinál Tauran
Církev	římskokatolická
Provincie	římská
Diecéze	římská diecéze
Sídlo	Vatikán
Jmenování	20. prosince 2014
Předchůdce	Tarcisio Bertone
Heslo	„Veritate et caritate“ „Pro pravdu a lásku“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	20. září 1969 světitel Marius-Félix-Antoine Maziers
Biskupské svěcení	6. ledna 1991 světitel Jan Pavel II. 1. spolusvětitel Giovanni Battista Re 2. spolusvětitel Justin Francis Rigali
Kardinálská kreace	21. října 2003 Bazilika sv. Petra, Řím kreoval Jan Pavel II.
Titul	Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog (2007-2019) sekretář Sekce pro vztahy se státy (1990-2003) archivář Vatikánského tajného archivu (2003-2007) knihovník Vatikánské knihovny (2003-2007) Kardinál-protojáhen Kolegia kardinálů (2011-2014)
Zúčastnil se	Konzistoř 2003 Konkláve 2005 Konkláve 2013
Osobní údaje
Datum narození	5. dubna 1943
Místo narození	Bordeaux, Francie Francie
Datum úmrtí	5. července 2018 (ve věku 75 let)
Místo úmrtí	Hartford, Connecticut, USA USA
Alma mater	Papežská diplomatická akademie Papežská univerzita Gregoriana
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Studoval v Toulouse a v Římě (na Papežské univerzitě Gregoriana a na Papežské diplomatické akademii). Kněžské svěcení přijal 20. září 1969 ve svém rodišti, poté působil jako duchovní v diecézi Bordeaux. V roce 1975 vstoupil do diplomatických služeb Vatikánu. V letech 1975 až 1983 působil na apoštolských nunciaturách v Dominikánské republice a Libanonu. V osmdesátých letech byl několikrát členem delegací Svatého stolce na konferencích o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

V roce 1990 byl jmenován sekretářem Rady pro veřejné záležitosti církve (později přejmenované na Sekci pro vztahy se státy vatikánského Státního sekretariátu), 6. ledna 1991 přijal biskupské svěcení z rukou papeže Jana Pavla II. Úřad vatikánského "ministra zahraničí" zastával 13 let. Kardinálskou hodnost mu udělil Jan Pavel II. v říjnu 2003.^[1] Ve stejném roce byl jmenován archivářem a bibliotekářem Svaté římské církve.^[2] Reprezentoval mimo jiné papeže na otevření nového Muzea holokaustu v Jeruzalémě 15. března 2005.^[3] Dne 25. června 2007 byl rozhodnutím Benedikta XVI. povolán do čela Papežské rady pro mezináboženský dialog.^[4] Jeho místo archiváře a knihovníka Svaté římské církve převzal dosavadní prefekt Vatikánské knihovny Raffaele Farina. 20. 12. 2014 byl jmenován kardinálem komořím Apoštolské komory.

Dne 9. března 2015 složil do rukou Františka přísahu kardinála komořího, neboli camerlengo.

Konkláve v roce 2013

Ze svého úřadu kardinála prvního jáhna ohlásil po konkláve v roce 2013 zvolení papeže Františka.^[5]

Vyznamenání

• velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku, Itálie, 19. listopadu 1988^[6]
• velkokříž Řádu za zásluhy, Portugalsko, 21. prosince 1990^[7]
• rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku, Itálie, 27. listopadu 1992^[8]
• Řád Xirka Ġieħ ir-Repubblika, Malta, 4. února 1995
• velkokříž Řádu Isabely Katolické, Španělsko, 1997^[9]
• velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku, Rakousko, 1999^[10]
• velkodůstojník Záslužného řádu Maďarské republiky, Maďarsko, 1999
• Řád bílého dvojkříže II. třídy, Slovensko, 28. října 2002
• velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase, Litva, 28. února 2003^[11]
• velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo, Německo, 2004
• velkodůstojník Řádu za zásluhy Polské republiky, Polsko, 1. dubna 2010^[12]