Jean-Marie Lustiger
pařížský arcibiskup From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jean-Marie Aaron kardinál Lustiger (17. září 1926 Paříž – 5. srpna 2007 Paříž) byl francouzský katolický duchovní židovského původu, arcibiskup pařížský (1981–2005), kardinál (od 1983) a člen Francouzské akademie (od 1995). Během svého dlouhého pobytu na arcibiskupském stolci prosadil využívání moderních sdělovacích prostředků při šíření víry a v pastoraci, inicioval vznik katolických médií (Radio Notre-Dame a televizního kanálu KTO). Byl blízkým přítelem papeže Jana Pavla II., s nímž ho sbližoval i jeho konzervativní pohled na úlohu a vývoj církve. Je autorem řady úspěšných knih, z nichž některé byly přeloženy do češtiny (např. Tajemství eucharistie a První kroky v modlitbě).
Remove ads
Remove ads
Mládí
Aaron Lustiger se narodil 17. září 1926 Charlesovi and Gisèle Lustigerovým. Oba jeho rodiče byli Židé, ovšem bez vřelejšího vztahu k židovské víře. V roce 1940 konvertoval ke katolicismu, nechal se pokřtít a přijal jméno Jean-Marie. I nadále však vedle něj používal své židovské jméno Aaron. Spolu s otcem a sestrou uprchl před nacisty do neokupované části Francie, matka, která v Paříži dohlížela na rodinný obchod, byla v roce 1942 nacisty odvlečena do vyhlazovacího tábora u Osvětimi, kde v roce 1943 zemřela.
Remove ads
Raná kariéra
Zbytek rodiny se po válce vrátil do Paříže, Lustigerův otec se zde neúspěšně pokusil anulovat jeho křest a přemluvit syna k návratu k judaismu. Ukázalo se, že křest pro něj nebyl jen formálním krokem chránícím ho před nacisty - poté, co v roce 1946 dokončil studium literatury na Sorboně, vstoupil do kněžského semináře bratří karmelitánů a poté na Institut Catholique de Paris. Kněžské svěcení přijal 17. dubna 1954. Působil poté především jako duchovní v akademickém a studentském prostředí. Od roku 1969 byl proboštem farnosti svaté Jany de Chantal v Paříži.
Remove ads
Biskup a kardinál

Dne 10. listopadu 1979 byl jmenován biskupem Orléansu, biskupské svěcení mu udělil 8. prosince téhož roku kardinál François Marty, tehdejší pařížský arcibiskup. Poté, co jeho světitel dovršil kanonický věk a odešel na odpočinek, se stal (v roce 1981) arcibiskupem v Paříži. Kardinálem ho jmenoval papež Jan Pavel II. 2. února 1983. Reprezentoval papeže mj. na připomínce šedesátého výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. V červnu 1995 se stal členem Francouzské akademie. Na funkci pařížského arcibiskupa rezignoval v roce 2005, jeho nástupcem se stal André Vingt-Trois.
Vyznamenání
velkostuha Národního řádu cedru – Libanon[1]
velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 5. srpna 1998[1][2]
Bibliografie
- Sermons d’un curé de Paris (1978)
- Pain de vie et peuple de Dieu (1981)
- Osez croire (1985)
- Osez vivre (1985)
- Premiers pas dans la prière (1986)
- Prenez place au cœur de l’Église (1986)
- Six sermons aux élus de la Nation, 1981-1986 (1987)
- Le Choix de Dieu. Entretiens avec Jean-Louis Missika et Dominique Wolton (1987)
- La Messe (1988)
- Dieu merci, les droits de l’homme (1990)
- Le Sacrement de l’onction des malades (1990)
- Le Saint-Ayoul de Jeanclos (in collaboration with Alain Peyrefitte, 1990)
- Nous avons rendez-vous avec l’Europe (1991)
- Dare to rejoice (American compilation) (1991)
- Petites paroles de nuit de Noël (1992)
- Devenez dignes de la condition humaine (1995)
- Le Baptême de votre enfant (1997)
- Soyez heureux (1997)
- Pour l'Europe, un nouvel art de vivre (1999)
- Les prêtres que Dieu donne (2000)
- Comme Dieu vous aime. Un pèlerinage à Jérusalem, Rome et Lourdes (2001)
- La Promesse (2002)
- Comment Dieu ouvre la porte de la foi (2004)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads