Jehuda Lejb Majmon

Jehuda Lejb Majmon (hebrejsky: יהודה לייב מימון, rodným jménem Jehuda Lejb Fischman, Jehuda Lejb Fišman, יהודה לייב פישמן, žil 11. prosince 1875 – 10. července 1962) byl rabín, sionistický aktivista, izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Sjednocená náboženská fronta.

Jehuda Lejb Majmon יהודה לייב מימון
Jehuda Lejb Majmon na snímku z roku 1950
1. ministr náboženství a válečných obětí
Ve funkci: 14. května 1948 – 8. října 1951
Nástupce	Chajim-Moše Šapira
Stranická příslušnost
Členství	Sjednoc. nábož. fronta
Narození	11. prosince 1875 Mărculeşti, Ruské impérium
Úmrtí	10. července 1962 Izrael Izrael
Místo pohřbení	hřbitov v Sanhedrii
Kneset	1.
Děti	Geulah Bath Yehudah
Profese	politik, rabín a sionista
Náboženství	judaismus
Ocenění	Izraelská cena (1958) honorary citizen of Jerusalem
Commons	Yehuda Leib Maimon
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se ve městě Mărculeşti v tehdejší Ruské říši (pak Rumunsko, dnes Moldavsko). Absolvoval náboženská studia na ješivách v Litvě, získal osvědčení pro výkon profese rabína. V roce 1913 přesídlil do dnešního Izraele.^[1]

Politická dráha

Byl jedním ze zakladatelů hnutí Mizrachi a účastnil se jeho zakládajícího sjezdu ve Vilniusu v roce 1902, jakož i prvního světového sjezdu konaného v roce 1904 v Petrohradu. Kvůli svým sionistickým aktivitám byl několikrát zatčen ruskými úřady. Od roku 1909 se účastnil všech sionistických kongresů. Po přesídlení do dnešního Izraele se zasloužil o vznik školského systému napojeného na náboženský sionismus. Během první světové války byl z dnešního Izraele vyhoštěn a působil pak až do svého návratu v roce 1919 v USA. Společně s Abrahamem Isaacem Kookem se zasloužil o vznik Vrchního rabinátu Izraele. Od roku 1935 působil ve správní radě Židovské agentury. Roku 1946 byl zatčen mandátními úřady a uvězněn ve vězení v Latrunu. Patřil do pětičlenného výboru, který se podílel na finální verzi deklarace nezávislosti Státu Izrael a patřil mezi její signatáře. V roce 1958 mu byla udělela Izraelská cena.^[1]

V izraelském parlamentu zasedl po volbách v roce 1949, kdy kandidoval za Sjednocenou náboženskou frontu. Zastával i vládní post. V letech 1948–1951 byl ministrem náboženství a válečných obětí.^[1]