Jesenická lesní škola

Jesenická lesní škola
Lilie na táborové bráně tábořiště Jesenické lesní školy
Založeno	1946
Místo konání	Na horách (osada u Olšan)
Datum konání	každoročně kolem 21. srpna (táborová část)
Web	https://jels.skauting.cz

Historie

Pod hlavičkou JeLŠ jsou pořádány čekatelské lesní kurzy (od 2002), vůdcovské lesní kurzy (od 2001), lesní školy (od 1946) a zdravotnické kurzy (od 2003). V letech 1994–1997 byly pořádány také nekvalifikační lesní kurzy. JeLŠ navazuje na dávnou tradici skautských lesních škol zformovaných okruhem skautů okolo Velena Fanderlika v polovině 20. let 20. století v podobě Moravské lesní školy. Mezi jeho přímými žáky byli zakladatelé JeLŠ po skončení druhé světové války: Břetislav Škaroupka – Šrám, Alois Štefka – Dan, Karel Kostroň – Západní vítr a další.^[1] Kontinuita myšlenek, rituálů a forem Jesenické lesní školy je nepřerušená – díky tomu, že dnešní instruktoři mají k těm předchozím vztah žák–učitel.

Její historie kopíruje historii poválečného českého skautingu – krátký poválečný rozmach (1946–1947), dvacetiletý zákaz, obnova v souvislosti s procesem tzv. pražského jara (1968–1969), opětovný dvacetiletý zákaz, polistopadová obnova. Je jednou z posledních tzv. regionálních (oblastních) lesních škol, které se podařilo přežít období krize a generačního střídání na konci devadesátých let 20. století, a jedinou z těchto lesních škol, která v několikaletých cyklech nabízí kompletní vzdělávání skautských vůdců.

Remove ads

Zaměření lesní školy

JeLŠ se vyznačuje důrazem na propojování duchovního a praktického rozměru skautingu.^[2] Je známa používáním tradičních prostředků skautských lesních škol (lesní škola a kurz jako vzorový tábor, nabitý a náročný program, prastaré skautské rituály apod.). Snaží se o zachování funkčních skautských tradic s respektem k vývoji současné doby.^[3]

Programové schéma

Lesní školu a její kurzy vede stabilní instruktorský sbor. Každoročně se koná přinejmenším jedna velká vzdělávací akce v nejobvyklejším formátu: jarní zahajovací víkend na nějaké chatě v Jeseníkách, hlavní desetidenní táborová část na Olšanských horách,^[4] podzimní závěrečný víkend na nějaké chatě v Jeseníkách. V roce 2002 se letní část lesní školy a čekatelského lesního kurzu odehrála v jižních Čechách – ve Zlaté Koruně a Českém Krumlově, kde účastníci přes den pomáhali odstraňovat následky povodní.^[5] Každé lesní školy či kurzu se účastní cca 25–35 frekventantů. V letech 1946–1969 se zúčastnilo čtyř běhů lesních škol JeLŠ 205 účastníků, v letech 1991–1997 lesních škol a lesních kurzů 100 účastníků a v letech 2001–2020 celkově všech lesních akcí 587 skautek a skautů.^[6]

Osobnosti školy

Vůdcové JeLŠ

Břetislav Škaroupka – Šrám (1946–1969)
Pavel Krajíček – Akela (1991–1998)^[7]
Stanislav Balík – Ježek (od 2000)^[8]

Významní instruktoři JeLŠ

Radko Kadlec – bratr Bernard (1946–1947)
Lubomír Kantor – Čibiabos (1991–2016)^[9]
Karel Kostroň – Západní vítr (1946–1969)
Libor Kvapil – Sir (od 1991)^[10]
Ladislav Šrom – Havran (od 1991)
Alois Štefka – Dan (1946–1969)
Bohumil Šula – Bob (1946–1997)
Eduard Ureš – Ataman (1968–1969)^[11]

Známí absolventi

Bronislav Hlůza – vysokoškolský profesor, mykolog (absolvent z roku 1946)
Bohumil Šula – biolog, zakladatel arboreta Bílá Lhota, autor Pohádek lesní moudrosti (absolvent z roku 1946)
Ladislav Šrom – nositel nejvyššího skautského vyznamenání Řádu stříbrného vlka (absolvent z roku 1968)^[12]
Libor Kvapil – lékař, nositel nejvyššího skautského vyznamenání Řádu stříbrného vlka (absolvent z roku 1970 a 1991)^[13]
Lumír Kantor – primář, senátor (absolvent z roku 1991)^[14]
Stanislav Balík – vysokoškolský profesor, politolog a historik (absolvent z roku 1996)
Jan Pečínka – právník, obnovitel Staré Vody (absolvent z roku 1997)

Místa konání táborových částí

1946, 1947 – tábořiště u Cukmantlu (Zlatých Hor)^[15]
1968, 1969 – tábořiště na Švagrově u Vernířovic
1991 – tábořiště u Drozdovské Pily
1993–1997 – tábořiště u chaty Sokolka na kopci Smrčina nad Sobotínem
od 2001 – tábořiště u kaple sv. Martina na Olšanských horách^[8]^[16]