Stanislav Balík (1978)
český politolog, historik, politik a skaut From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Stanislav Balík (* 20. února 1978 Šumperk) je český politolog, politik, historik a skaut. Ve svém oboru se specializuje především na moderní českou politiku, komunální politiku, církevní dějiny a studium nedemokratických režimů.[1] Od roku 2002 působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde byl v dubnu roku 2019 zvolen děkanem.[2]
.jpg)
Od roku 2002 je coby nestraník za ODS zastupitelem obce Bludov. Od září 2024 působí také jako nezávislý senátor za obvod č. 65 – Šumperk.
Remove ads
Život
Dětství a mládí
Stanislav Balík vyrůstal v Bludově, odmala ministroval a chodil na hodiny náboženství.[3]
Na začátku roku 1990 vstoupil do skautského oddílu (přezdívka Ježek) a aktivním skautem je dodnes.[3][4] V letech 1995–2001 byl vůdcem 2. oddílu Bludovit, v letech 1998–2013 vůdcem bludovského skautského střediska Františka Pecháčka. V roce 2013 byl zvolen zástupcem vůdce střediska[3][5] a tuto funkci vykonával deset let. Od roku 2000 je vůdcem Jesenické lesní školy (JeLŠ) a jejích lesních kurzů, jedné ze stabilních a významných součástí skautského vzdělávacího systému.[6]
Akademická kariéra
Vystudoval gymnázium v Šumperku, poté nastoupil na vysokou školu, kde v roce 2001 absolvoval studium historie na Filozofické fakultě a politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.[3] Na Fakultě sociálních studií následně v roce 2004 úspěšně ukončil doktorské studium politologie a v roce 2008 se habilitoval s prací Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností. Koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994–2006. V roce 2018 byl jmenován profesorem politologie.[7]
V roce 2001 a 2002 pracoval jako odborný asistent na Katedře společenských věd Fakulty velitelské a štábní Vojenské akademie v Brně (dnes Univerzita obrany). V letech 2008–2013 byl členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů.[7]
V letech 2002–2004 byl asistentem na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a v roce 2005 se stal odborným asistentem. Po získání docentury v roce 2008 se stal vedoucím Katedry politologie. V této funkci setrval až do nástupu do funkce děkana Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v září roku 2019. V letech 2015–2019 byl předsedou Akademického senátu Masarykovy univerzity. Za svou pedagogickou práci získal v roce 2017 Cenu rektora Masarykovy univerzity pro vynikající pedagogy v oblasti společenských a humanitních věd.[7]
Roku 2018 byl jmenován profesorem v oboru politologie Masarykovy Univerzity v Brně.[8]
Od roku 2021 je členem Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci,[9] a od roku 2022 také členem Vědecké rady Univerzity Karlovy.[10] Od roku 2015 je předsedou správní rady Nadace Karla Staršího ze Žerotína.[7] Je také předsedou redakční rady měsíčníku Bludovan.[11]
Ostatní činnosti
V letech 2001–2003 působil jako odborný pracovník v brněnském konzervativně-liberálním[12] think tanku a nakladatelství Centru pro studium demokracie a kultury (CDK). Zde také v letech 2003–2013 působil jako výkonný ředitel a od roku 2014 do roku 2019 jako předseda dozorčí rady.[7] Řadu jeho knih vydalo právě nakladatelství CDK nebo spřízněné Books & Pipes.[13]
Od roku 2014 je editorem konzervativně-liberální[14] revue Kontexty. S ostatními členy redakce Kontextů (František Mikš, Jiří Hanuš, Petr Fiala) vydal v roce 2017 knihu Manifest čtyř: program pro přátele svobody.
Politická činnost
Od roku 2002 je členem Zastupitelstva obce Bludov, kde předsedá Komisi školské, kulturní, mládeže a sportu.[7] Zastupitelem je coby nestraník za ODS.[15]
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2024 kandidoval jako nezávislý v obvodu č. 65 – Šumperk.[16] Podpořily jej také ODS, KDU-ČSL,[17][18] KONS, Koruna Česká[19][20] a NEZÁVISLÁ VOLBA Šumperk.[21] V prvním kole skončil druhý, když získal 44,38 % hlasů. Do druhého kola Balík postoupil s nestraníkem za hnutí ANO Miroslavem Adámkem. Balík porazil Adámka o 8,51 procentního bodu a stal se tak senátorem.[22] Tehdejší premiér Fiala označil Balíka jako svého dlouholetého osobního přítele při tiskové konferenci ODS k výsledkům druhého kola senátních voleb a povolební situaci komentoval slovy: „Balík dokázal na Šumpersku porazit předsedu senátorského klubu ANO a sociální demokracie. Já myslím, že je to velký výsledek, a osobně mám z toho opravdu radost.“ Balík následně vstoupil do senátorského klubu ODS a TOP09.[23] V květnu 2025 kombinoval Balík roli senátora s akademickým povoláním.[24]
Postoje a názory ke školské novele (2025)
V červnu 2025 navrhl Balík zpřísnění odkladů nástupů do základních škol a podílel se tak na „osekání“ školské novely. Své politické kroky zdůvodnil nemožností soutěže mezi jednotlivými základními školami a zvýšením personálních a finančních nákladů na školství.[25] Dále sdělil, že početně asistenti pedagogů připomínali armádu k červnu 2025.[25] Pozměněná verze školské novely se navrátila k projednání do Poslanecké sněmovny.[26] Balík při nočním jednání Senátu ocitoval Mao Ce-tunga s tím, že by senátoři neměli snažit páchat dobro skrze zákony.[27]
Český sociolog a publicista Stanislav Biler označil Balíkovu argumentaci se soutěžením mezi základními školami za nesmyslnou, protože spádovost škol napomáhá i nedobrovolnému zařazení žáků do konkrétní školy. Proto mají školy nabízet stejně kvalitní vzdělání bez ohledu na fyzickou lokalitu školní budovy.[27] Biler zároveň upozornil, že povinný pedagogický asistent, který neprošel jako součást novely Senátem, by pomohl Balíkovu rodnému Šumpersku, kde opakuje ročník dvakrát více dětí než na základních školách v Praze.[27]
Osobní život
Je ženatý, má dvě dcery. Podle zjištění webu Kverulant.org s odkazem na tiskové mluvčí Senátu a Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity si Balík vydělal 625 tisíc korun za poslední kvartál roku 2024.[24]
Remove ads
Publikace
Knihy
- 2023: Český bůh: Hovory o historii, víře a ateismu (spoluautoři: Zdeněk Jančařík a Jaroslav Šebek)
- 2023: Politika pro každého (rozhovor s Bohumilem Pečinkou)
- 2021: Dobrodružství historické interpretace. The Adventure of Historical Interpretation (kolektiv autorů, editorials Jiří Suk a Jiří Hanuš)
- 2020: Dějiny Komunistické strany Československa IV. 1969–1993 (spoluautoři: Jiří Kocian, Jaroslav Pažout, Tomáš Vilímek, Vít Hloušek)
- 2020: Komunální volby v roce 2018 (spoluautor Lukáš Hájek)
- 2019: Od Palackého k Babišovi: Česká politika 19. až 21. století (spoluautoři Vít Hloušek, Jan Holzer, Lubomír Kopeček, Pavel Pšeja, Andrew Lawrence Roberts)
- 2019: Parlament s lidskou tváří: Biografické aspekty české legislativní politiky (spoluautoři: Michal Pink, Petr Voda)
- 2018: Od Markrabiny na Prostřední hora : Atlas historických bludovských map.[28]
- 2017: Manifest čtyř: program pro přátele svobody (spoluautoři: František Mikš, Jiří Hanuš, Petr Fiala)
- 2016: Kvalita demokracie v České republice (spoluautoři: Michal Pink, Marek Rybář, Petr Voda, Peter Spáč, Petra Svačinová)
- 2015: Český antiklerikalismus. Zdroje, témata a podoba českého antiklerikalismu v letech 1848–1938 (spoluautoři: Lukáš Fasora, Jiří Hanuš, Marek Vlha)
- 2015: Dvacet let komunálních voleb v ČR (spoluautoři: Petr Gongala, Kamil Gregor)
- 2014: Sto let od počátku první světové války (kolektiv autorů, editor Václav Klaus)
- 2013: Pozdvihni se duše z prachu. Příběh bludovské farnosti sv. Jiří
- 2012: Letnice dvacátého století. Druhý vatikánský koncil a české země (spoluautoři: Jiří Hanuš, Pavel Hradilek, Karel Rechlík)
- 2010: Skauting v Bludově
- 2009: Okresy na severu. Komunální politika v okresech Šumperk a Jeseník v letech 1989–2006
- 2008: Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností. Koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994–2006
- 2007: Katolická církev v Československu 1945–1989 (spoluautor: Jiří Hanuš)
- 2004: Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů (spoluautor: Michal Kubát)
- 2003: Politický systém českých zemí 1848–1989 (spoluautoři: Vít Hloušek, Jan Holzer, Jakub Šedo)
- 2000: Miloval jsem okrasu domu Tvého. Bludovský monstrproces v letech 1950–1952
Publikace vydané v angličtině
- 2020: Czech Democracy in the New Millennium (spoluautoři: Andrew Lawrence Roberts, Michal Pink, Marek Rybář, Peter Spáč, Petra Svačinová a Petr Voda)
- 2017: Czech Politics : From West to East and Back Again (spoluautoři: Vít Hloušek, Jan Holzer, Lubomír Kopeček, Pavel Pšeja, Andrew Lawrence Roberts)
- 2016: Der tschechische Antiklerikalismus. Quellen, Themen und Gestalt des tschechischen Antiklerikalismus in den Jahren 1848–1938 (spoluautoři: Lukáš Fasora, Jiří Hanuš, Marek Vlha)
Vybrané zahraniční články
- 2024: Control body, representative of regions, or elitist chamber of wisdom? The perceived roles of upper chambers and the case of the Czech Senate (spoluautor: Jan Hruška)[29]
- 2024: Outcomes, Politicians, or the Institution Itself? Using a Czech Case to Explain Trust Formation in Different Political Institutions and the Implications for Voter Turnout (spoluautor: Jan Hruška)[30]
- 2021: Tschechiens Regionen Ein ostmitteleuropäischer Vergleich[31]
- 2017: Local and more local : Impact of size and organization type of settlement units on candidacy (spoluautoři: Petr Voda, Petra Svačinová, Andrea Smolková).[32]
- 2016: Local Cleavages, Politics and Policy at the Local Level – Is the Depolitization Real?[33]
- 2013: The Second Vatican Council and the Czechoslovak State.[34]
- 2008: Czechoslovakia in 1989 – a case of successful transition (spoluautoři: Jan Holzer, Lubomír Kopeček)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads