Jevgenij Primakov

Jevgenij Maximovič Primakov (rusky Евгений Максимович Примаков; 29. října 1929, Kyjev – 26. června 2015, Moskva^[1][2]) byl ruský politik a diplomat. V letech 1998–1999 byl premiérem Ruska, 1996–1998 ministrem zahraničí, 1991–1996 ředitelem Služby vnější rozvědky.^[3]

Jevgenij Maximovič Primakov
Předseda vlády Ruska
Ve funkci: 11. září 1998 – 12. května 1999
Ministr zahraničních věcí Ruska
Ve funkci: 9. ledna 1996 – 11. září 1998
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Sovětského svazu Vlast – Všechna Rus
Narození	29. října 1929 Kyjev
Úmrtí	26. června 2015 (ve věku 85 let) Moskva
Příčina úmrtí	rakovina jater
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Alma mater	Moscow Institute of Oriental Studies (do 1953) Ekonomická fakulta Moskevské státní univerzity (do 1956)
Profese	politik, diplomat, novinář, ekonom, poslanec Státní dumy a arabista
Náboženství	Ruská pravoslavná církev pravoslaví
Ocenění	Řád rudého praporu práce (1975) Řád přátelství mezi národy (1979) Státní cena SSSR (1980) Řád čestného odznaku (1985) Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (1995) … více na Wikidatech
Commons	Yevgeny Primakov
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval ekonomiku a arabistiku.^[1] V letech 1956–1970 pracoval jako blízkovýchodní dopisovatel sovětského deníku Pravda a sovětského státního rozhlasu, během kteréžto činnosti plnil zpravodajské úkoly pro KGB. V letech 1970–1977 byl zástupcem ředitele Ústavu světové ekonomie a mezinárodních vztahů Akademie věd SSSR, 1985–1989 jeho ředitelem, 1977–1985 ředitelem Orientálního ústavu Akademie věd SSSR.

Roku 1989 vstoupil do politiky. Byl poté mj. zvláštním emisarem Michaila Gorbačova v Iráku během války v Zálivu roku 1991. Primakov zde využil svých dobrých vztahů se Saddámem Husajnem z doby, kdy plnil na blízkém východě tajné úkoly.

Boris Jelcin ho jmenoval ministrem zahraničí a na deset měsíců na přelomu let 1998 a 1999 předsedou vlády. Ve funkci premiéra ho zastihlo bombardování Jugoslávie leteckými silami NATO. Primakov dostal zprávu o bombardování ve chvíli, kdy letadlem mířil na oficiální návštěvu Washingtonu. Návštěvu však na palubě letadla zrušil a dal pokyn otočit let zpět do Moskvy, v diplomatických kruzích získal tento krok pojmenování „Primakovova smyčka“^[zdroj?] či „Primakovova otočka“^[3].

Jevgenij Primakov

Byl v příbuzenském vztahu s bývalým sovětským politikem Alexejem Kosyginem.^[zdroj?]

Vyznamenání

Stát	Stuha	Název	Datum udělení	Poznámka
Bělorusko Bělorusko		Řád přátelství mezi národy[4]	2005, 22. března	za velký osobní přínos k rozvoji a posílení rusko-běloruských vztahů
Kazachstán Kazachstán		Řád přátelství I. třídy	2007
		Pamětní medaile 20. výročí nezávislosti Kazachstánu	2012
Kyrgyzstán Kyrgyzstán		Řád Danaker[5]	2005, 22. prosince	za významný přínos k posílení přátelství a spolupráce a k rozvoji obchodních a hospodářských vztahů mezi Kyrgyzstánem a Ruskem
Rusko Rusko		Řád za zásluhy o vlast III. třídy	1995
		Řád za zásluhy o vlast II. třídy	1998, 12. května
		Řád za zásluhy o vlast I. třídy	2009, 29. října	za služby poskytované státu a za velký přínos ruské zahraniční politice
		Pamětní medaile 850. výročí Moskvy	1997
		Řád cti[6]	2004, 29. října	za výjimečný přínos k socioekonomickému rozvoji Ruska a za mnoho let usilovné práce
		Řád Alexandra Něvského	2014, 25. října	za jeho pracovní výsledky a mnoho let usilovné práce a za sociální aktivity
Sovětský svaz Sovětský svaz		Leninův řád	1986
		Řád rudého praporu práce	1975
		Řád přátelství mezi národy	1979
		Odznak cti	1985
		Medaile Veterán práce	1974
Tádžikistán Tádžikistán		Řád přátelství	1999
Ukrajina Ukrajina		Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy	2004, 27. října	za důležitý přínos k rozvoji ukrajinsko-ruských hospodářských a politických vztahů a při příležitosti jeho 75. narozenin

Dílo

V češtině vyšla roku 2010 jeho kniha Svět bez Ruska? (ISBN 978-80-7360-951-1).