Jezuitská škola (Olomouc)

Jezuitská škola byla postavena v letech 1701–1708 v rámci výstavby vysokoškolského areálu, který jezuité v Olomouci postupně budovali na přelomu 17. a 18. století. Budova v barokním stylu v sousedství kostela Panny Marie Sněžné je zapsána na seznamu chráněných kulturních památek České republiky.^[1] Od roku 1959 je ve správě Vlastivědného muzea, které do ní umístilo muzejní sbírky a část odborných pracoven. Stálá expozice Příběh kamene v suterénu budovy představuje exponáty z oblasti geologie, archeologie a lapidária.^[2][3]

Bývalá jezuitská škola
Účel stavby
V současné době depozitář sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci
Základní informace
Sloh	baroko
Výstavba	1701-1708
Poloha
Adresa	Olomouc, Česko Česko
Ulice	Denisova 30
Souřadnice	49°35′44,29″ s. š., 17°15′20,75″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	13555/8-3552 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Základní kámen ke stavbě školy byl položen 11. května 1701.^[2] Za autora projektu bývá tradičně považován Giovanni Pietro Tencalla. ^[4] Vedením stavby byl pověřen olomoucký stavitel Adam Glöckel a po jeho smrti ji v roce 1708 dokončil jeho syn Lukáš. Autorem kamenických prací, významně dotvářejících monumentální průčelí, byl olomoucký kameník Václav Render. Nástěnné malby, z nichž se dochovaly jen malé fragmenty v aule a divadelním sále, provedl Jan Kryštof Handke kolem roku 1735. ^[4]

Vyučování v nové škole bylo zahájeno v roce 1710. Po zrušení jezuitského řádu byla budova využívána od roku 1773 c. k. studijním fondem. V roce 1879 budovu převzala armáda. ^[2] Pod názvem Stará dělostřelecká kasárna, po vzniku Československa Husitská kasárna, fungovala až do roku 1959, kdy budovu získalo do své správy Vlastivědné muzeum v Olomouci jako depozitář pro své sbírky.^[5]

V letech 2005– 2008 proběhla rozsáhlá oprava celého objektu za cca 120 mil. Kč. Značná část nákladů byla kryta příspěvkem z Fondů EHP a Norska.^[3] V roce 2013 byla v klenutých prostorách přízemí otevřena expozice Příběh kamene. Návštěvníkům je přístupná v měsících květen–září.^[6]

Popis

Lomená galerie na nároží bývalé jezuitské školy

Dvoutraktový, třípatrový objekt o čtyřech křídlech tvoří nároží Denisovy a Univerzitní ulice v bezprostřední blízkosti kostela Panny Marie Sněžné. Zadní dvoupatrové křídlo objektu, které je kolmo postaveno na hradby, vytváří na ploše pozemku dva dvory. Křídlo do Denisovy ulice má 5 okenních os a samostatný vstupní portál do prvního dvora s chodbou v patře, původně spojující školu s kůrem kostela Panny Marie Sněžné. K portálu lemovanému dvojicí toskánských sloupů vede schodiště, spojovací krček je ukončen štítem završeným šiškou. Průčelí je hladké se zachovaným kamenným ostěním oken. Křídlo do Univerzitní ulice je jednou zalomené, třípatrové o 9 okenních osách jednoduchých a dvou zdvojených, pod nimiž se nachází původní vstupy do suterénu objektu. Fasáda je členěná zdvojenými pilastry s volutovými hlavicemi, okna zdobena pískovcovými šambránami a nadokenními římsami. Na parapetech oken v 2. podlaží jsou osazeny kuželkové balustrády. ^[1] Střechy všech traktů jsou sedlové. Při celkové opravě počátkem 21. století fasáda získala původní modrobílou barvu. ^[3] Fasáda má podnož z režných kamenných kvádrů, zakončenou kordonovou římsou. V severozápadním nároží je klenutý průchod pro pěší, jehož stěny jsou využívány pro street artovou tvorbu (tzv. lomená galerie). Z Univerzitní ulice je v podnoži prolomeno několik sklepních oken a také vchod do expozice Příběh kamene.