Jiří T. Kotalík

Jiří Tomáš Kotalík (14. února 1951 Praha – 2. července 2020^[1][2]) byl český historik umění, památkář a teoretik architektury, který působil mj. jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho otec Jiří Kotalík byl také historikem umění a ředitelem Národní galerie v Praze.

doc. PhDr. Jiří Tomáš Kotalík, CSc.
Jiří Tomáš Kotalík (2010)
Narození	14. února 1951 Praha
Úmrtí	2. července 2020 (ve věku 69 let) Praha
Vzdělání	Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Povolání	rektor AVU v Praze od 1. února 1997 do 31. ledna 2003 předchůdce Milan Knížák nástupce Jiří Sopko od 1. února 2010 do 31. ledna 2014 předchůdce Jiří Sopko nástupce Tomáš Vaněk vědec, historik, vysokoškolský pedagog
Rodiče	Jiří Kotalík
Příbuzní	Tereza Brdečková (sestřenice) Jan Graubner (bratranec)
Hnutí	SVU Mánes
Významná díla	Deset století architektury, Obrazy z dějin české architektury, Socha domu Jiřího Kaloče
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se 14. února 1951 v Praze do rodiny historika umění Jiřího Kotalíka,^[3] jenž patřil k největším českým odborníkům na moderní výtvarné umění. Matka pocházela z moravského rodu Graubnerů, arcibiskup Jan Graubner je jeho bratranec. Stejně jako rodina Graubnerů, byl i Jiří Tomáš Kotalík spojen se Strážnicí, rád se do ní vracel. Oženil se s historičkou umění Janou Fialovou, dcerou historika umění a pedagoga Vladimíra Fialy, s níž má syna Jiřího. Ke konci svého života podporoval interdisciplinární práci filosofa Filipa Gorazda Martinka a vznik knihy o malíři Františku Cundrlovi, se kterým se přátelil.^[4] Dlouhá léta působil jako člen komisí pro hodnocení disertačních prací v oboru Dějiny architektury a památkové péče.

Studia

• dějiny umění-dějepis na MU (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) v Brně a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1969–1974
• doktorát filozofie (PhDr.) – FF UK Praha, 1975
• kandidatura (CSc.) – FF UK Praha, 1986
• docentura – AVU, 1990

Malostranské dvorky

V roce 1981 se dostal do povědomí kulturního života a československé společnosti pořádáním výstavy Malostranské dvorky, která sdružovala komunistickou ideologií nezatížené umělce. Celá výstava byla pojata jakožto akční umění a vynikala svojí hravostí.^[5]

Zaměstnání

• Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody
• FF UK v Praze
• od 1. 1. 1984 jako asistent katedry dějin umění na Akademii výtvarných umění, externě ale již od roku 1980 na katedře architektury vedené tenkrát doc. Bělohradským
• v letech 2003–2004 generální ředitel Národního památkového ústavu
• od roku 2003 vedoucí katedry teorie dějin umění na AVU
• v období 1997–2003 (dvě funkční období) a 2010–2014 rektor Akademie výtvarných umění v Praze^[6]

Pedagogická a vědecká činnost

• FA ČVUT
• FAMU
• Filozofická fakulta UK v Praze
• NPÚ
• Akademie výtvarných umění v Praze
• Byl členem řady odborných komisí, rad, sborů, věnoval se popularizaci architektury a odkazu Josefa Hlávky.

Členství v organizacích (výběr)

• Vědecká rada Národního památkového ústavu
• Rada ministra kultury pro vědu a vývoj
• Exekutivní výbor Národního komitétu ICOMOS
• Spolek výtvarných umělců Mánes (od roku 2008 předseda)^[7]
• Občanská sdružení Symposion a Pro Bohemia
• Uměleckohistorická společnost v Českých zemích
• Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků
• Reprezentativní komise MŠMT
• ELIA – evropská liga uměleckých škol

Dílo

Publikace (výběr)

• Toskánský palác v Praze : historie a rekonstrukce stavby, spoluautor, Praha : Ministerstvo zahraničních věcí České republiky : Architektonický ateliér Pavla Kupky : Sdružení umění a řemesla, 1999, ISBN 80-900706-8-X
• Jaroslav Fragner : náčrty a plány, úvodní stať, Praha : Galerie Jaroslava Fragnera, 1999
• Letem českým světem, spoluautor textů, Lomnice nad Popelkou : Studio JB, 1999, ISBN 80-900903-6-2
• Obrazy z dějin české architektury, spolu s Davidem Vávrou, Praha : Titanic : Grada, 2003, angl. 2005, ISBN 80-85909-94-4
• Jiří Sozanský. Monology 1971–2006, Praha 2006
• Socha domu Jiřího Kaloče, Praha : Argus, 2008, ISBN 978-80-254-3280-8
• Josef Gočár, spoluautor, Praha : Titanic, 2010, ISBN 978-80-86652-44-3 – část Josef Gočár a výtvarní umělci
• Drobné perly české architektury, spolu s Davidem Vávrou a Pavlem Fričem, Praha : Titanic, 2012

Kurátorství

• Byl jedním z kurátorů výstavy Deset století architektury.
• Autor doprovodné publikace k výstavě Architektura barokní.
• Organizace výstav Baroque en Bohéme, Prager Barock, Architekti Mánesa, Letem českým světem, Barok a dnešek, Otevřený dialog.
• Do jeho činnosti v této oblasti spadají zejména umělci z okruhu Spolku výtvarných umělců Mánes.
• Byl spoluorganizátorem Malostranských dvorků, neformální kulturní akce, která v době komunistické vlády vzbudila pozornost. Centrem této akce bylo Divadlo v Nerudově ulici.^[8]

Popularizace umění

Je autorem a moderátorem TV seriálu Deset století architektury. Věnoval se popularizaci díla Josefa Hlávky.