Joachim Cron

Joachim Antonín Cron, křtěný Antonius Michael Kristianus (30. září 1751 Podbořany^[1] – 20. ledna 1826 Osek u Duchcova^[2]), byl římskokatolický duchovní, osecký cisterciák a hudební skladatel. Byl také učitelem na teologické fakultě v Praze a po několik let byl děkanem této fakulty. Vedle Jakoba Trautzla, Benedikta Venusiho nebo Nivarda Sommera patří do skupiny velmi hudebně nadaných oseckých mnichů z přelomu 18. a 19. století.

P. ThDr. Joachim Cron, O.Cist.
P. Joachim Cron
Zasvěcený život
Institut	cisterciácký řád
Noviciát	1776–1778
Sliby
dočasné	8. prosince 1878
Svěcení
Kněžské svěcení	1782
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	vedoucí katedry dogmatiky pražské teologické fakulty (1805–1822) děkan pražské teologické fakulty (1807–1815)
Osobní údaje
Datum narození	30. září 1751
Místo narození	Podbořany České království České království,
Křest	30. září 1751
Datum úmrtí	20. ledna 1826 (ve věku 74 let)
Místo úmrtí	Klášter Osek Rakouské císařství Rakouské císařství
Povolání	klerik a hudební skladatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Joachim Cron pocházel z velice prostých poměrů z městečka Podbořany. V útlém věku přišel o otce, a jelikož samotná matka nezvládala se o chlapce postarat, ujal se jej jeho strýc, učitel a varhaník při poutním kostele v Mariánských Radčicích. Zde se mladý Antonín měl možnost seznámit s cisterciáckým řádem, který radčické proboštství a poutní místo spravoval. Jako zpěvák radčického chrámového sboru se občas dostal také do nedalekého oseckého kláštera, kde tento sbor při slavnostních příležitostech vypomáhal s hudebním doprovodem bohoslužeb.

Po absolvování gymnázia mladý Cron dva roky studoval v Praze filosofii a následně se rozhodl pro vstup do armády. Několik let sloužil jako armádní úředník v Praze. V roce 1776 přijel do Oseka se svou snoubenkou a provedli společný koncert pro mnišskou komunitu. Návštěva kláštera na něj hluboce zapůsobila. Se snoubenkou se záhy poté rozešel, vrátil ji rodičům, a požádal oseckého opata o přijetí do cisterciáckého řádu. Téhož roku, dne 13. listopadu, přijal v oseckém klášteře mnišský hábit a řeholní jméno Jáchym (Joachim). Po dvouletém noviciátu složil časné mnišské sliby a byl poslán na studia do cisterciácké koleje Bernardinum v Praze. Roku 1782 byl vysvěcen na kněze a 21. září toho roku slavil primiční Mši svatou.

Pedagogická činnost

Cisterciácký klášter v Oseku

V letech 1783-1785 působil Joachim Cron jako ředitel osecké normální školy. V letech 1789–1793 vyučoval na gymnáziu v Chomutově. V říjnu roku 1795 získal hodnost doktora teologie. Poté vyučoval na domácím teologickém studiu v oseckém klášteře a také psal. Šlo zejména o práce z oboru církevních dějin. Knižně tehdy vyšla také některá z jeho kázání. V roce 1800 napsal spis Cassidorus, oder die Schulen, zabývající se obecně problematikou výuky. Od roku 1805 vyučoval pak na teologické fakultě v Praze, v letech 1807–1815 byl zároveň děkanem této fakulty. Pedagogické činnosti zanechal v roce 1822 a vrátil se do oseckého kláštera.

Hudební dílo

Cron byl rovněž vynikající hudebník. Hudební lexikon Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien strahovského premonstráta Bohumíra Jana Dlabače uvádí, že ovládal hru na klarinet a skleněnou harmoniku. V roce 1786 dokonce zorganizoval v pražském Nosticově divadle koncert na podporu pražské chudiny, na kterém sám vystupoval a měl u posluchačů značný úspěch. Kolem roku 1782 také napsal skladbu Operetta jocosa de Picorum captura, určenou pro mnišskou rekreaci, ve které uplatnil různé veselé motivy a svou zkušenost z vojenské služby. Pro novodobé provedení v roce 2011 operu zrestaurovali, přeložili a dokomponovali Jan Zástěra, Martin Budek a Miloslav Gloser.

Z jeho dalších hudebních děl je možno vzpomenout oslavné skladby k 50. výročí mnišských slibů oseckého opata Elbela, či ódu k návštěvě rakouské císařovny v Oseku v roce 1810.

Závěr života

Od roku 1822 žil Cron jako penzista opět v klášteře v Oseku. Prožil zde poslední čtyři roky života.

Dílo

Vědecké práce

• Leichteste Methode, todte Sprachen zu erlernen
• Beirtrag zur Methodik der Kirchegeschichte (1795)
• Kirchengeschichte in Tabellen (1796)
• Cassidorus, oder die Schulen (1800)

Kázání

• Primitzpredigten
• Wahrheiten an der ersten Stuffe des Altars angehende Preistern
• Rede bei der Siegesfeier am 17. April 1814 in der Stiftskirche der Cisterzienserabtei Osek
• Lobrede der Arbeitsamkeit und ihrer Beförderer
• Academico corona pace patriae adserta

Hudební skladby

• Operetta jocosa de Picorum captura
• Laudon dem Festenbezwinger im Ton des Pindars gesungen
• Volkslied als der hochwürdigste und gnädigste Herr Herr Mauritius Elbel