Johan Huizinga

Johan Huizinga [ˈjoːɦɑn ˈɦœy̯zɪŋɣaː] (7. prosince 1872 Groningen – 1. února 1945 De Steeg u Arnhemu) byl nizozemský kulturní historik, autor knihy Homo ludens.

Johan Huizinga
Narození	7. prosince 1872 Groningen
Úmrtí	1. února 1945 (ve věku 72 let) De Steeg (Netherlands)
Místo pohřbení	Oegstgeest
Povolání	kulturní historik, historik, vysokoškolský učitel, odbojář, jazykovědec, filozof, historik umění a antropolog
Alma mater	Rijksuniversiteit Groningen Univerzita v Leidenu
Témata	středověké dějiny, historická lingvistika, dějiny, kulturální historie, dějiny umění, filozofie kultury a antropologie
Významná díla	Podzim středověku Homo ludens
Ocenění	D.A. Thiemeprijs (1920)
Děti	Leonhard Huizinga Jakob Herman Huizinga[1]
Rodiče	Dirk Huizinga
Vlivy	Georg Simmel
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První zprava: prof. dr. Johan Huizinga (1917)

Život a dílo

Huizinga se narodil v rodině univerzitního profesora lékařství, po maturitě studoval jazyky, historii a antropologii v Groningenu a roku 1895 složil státní zkoušku pro učitele nizozemštiny a dějepisu. Po krátkém pobytu v Lipsku promoval roku 1896 v Groningenu prací o komické postavě Vidušaky ve starém indickém divadle. Od roku 1897 učil historii v Haarlemu a od roku 1903 přednášel starou indickou literaturu v Amsterdamu. Od roku 1905 přednášel historii v Groningen a od roku 1915 byl profesorem obecné historie v Leidenu, a to až do zavření univerzity nacisty v roce 1942. Od roku 1916 byl vedle toho členem Nizozemské akademie věd a redaktorem kulturního časopisu De gids. Roku 1919 vyšla jeho kniha Podzim středověku, která ho proslavila. Roku 1926 podnikl cestu po USA, v letech 1927–1931 byl děkanem fakulty a roku 1933 rektorem Leidenské univerzity. Přednášel v mnoha zemích a získal čestné doktoráty v Tübingen a v Oxfordu. Roku 1938 vyšla jeho druhá slavná kniha, Homo ludens, základní kulturně-antropologické pojednání o kulturním významu hry.

Jako rektor univerzity vyloučil 1933 ze studentské konference německého nacistického studenta pro jeho antisemitský článek, což vyvolalo diplomatický protest z německé strany a přivodilo Huizingovi zákaz publikací v Německu. Po obsazení Nizozemska Německem byl roku 1942 nejprve internován, ale na základě lékařského dobrozdání propuštěn do domácího vězení v obci De Steeg, kde roku 1945 zemřel.

Huizinga napsal řadu historických prací o dějinách Nizozemska v 15. a 16. století a o různých tématech kulturních dějin, životopis Erasma Rotterdamského a mnoho jiných; jeho sebrané spisy mají 9 svazků