Johann Loserth

Johann Loserth (1. září 1846, Fulnek^[1] – 30. srpna 1936, Štýrský Hradec) byl rakouský historik, který se zabýval hlavně staršími českými dějinami, počátky reformace v Rakousku a dílem Johna Wyklifa.

Johann Loserth
Johann Loserth
Narození	1. září 1846 Fulnek Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	30. srpna 1936 (ve věku 89 let) Štýrský Hradec Rakousko Rakousko
Alma mater	Univerzita Tübingen
Povolání	historik, spisovatel, vysokoškolský učitel a editor
Zaměstnavatel	Univerzita Štýrský Hradec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Po maturitě v Opavě se roku 1866 zapsal ke studiu historie ve Vídni, kde roku 1874 promoval. V letech 1871-1875 učil na gymnáziu ve Vídni, 1875-1893 byl profesorem v Černovicích v Haliči a od roku 1893 profesorem ve Štyrském Hradci. Zabýval se staršími českými dějinami a jejich prameny (Zbraslavská kronika, Kosmova kronika, Beneš Krabice z Veitmile aj.), včetně dějin husitství. Roku 1884 vydal knihu "Hus a Wyklif", kde dokazoval Husovu závislost na myšlenkách Wyklifových. Stal se pak vydavatelem Wyklifova díla v Anglii a věnoval se i dějinám reformace a protireformace v Rakousku v 16. století, včetně novokřtěnců. Od roku 1908 byl členem Královské české společnosti nauk a od roku 1933 Rakouské akademie věd. ^[2]

Dílo

• Kremsmünsterer Geschichtsquellen (Vídeň, 1872);
• Díe Königsaaler Geschichtsquellen (Vídeň, 1874);
• Kritische Untersuchung über die Entstehung des Chronicon Aulae regiae (1874);
• Studien zu böhmischen Geschichtsquellen (1875);
• Die Chronik des Benesch Krabice von Weitmühl (1875);
• Die Königsaaler Geschichtsquellen mít den Zusätzen und der Fortsetzung des Domherrn Franz von Prag (1875);
• Die Krönungsordnung der Könige v. Böhmen (1876);
• Beiträge zur Geschichte d. hussitischen Bewegung (Vídeň, 1878-94, seš. 1.-5.);
• Studien zu Cosmas von Prag (1880);
• Die Denkschrift des Breslauer Domherrn Nicolaus Tempelfeld von Brieg über die Wahl Georgs von Poděbrad (1880);
• Die geistlichen Schriften Peters von Zittau (1881);
• Das angebliche Senioratsgesetz des Herzogs Břetislav I. und die böhmische Succession in der Zeit des nationalen Herzogthums (1882);
• Der Sturz des Hauses Slavník (1883);
• Wyclifs De Ecclesia (1886);
• Wyclifs Sermones (1887-89, 4 sv.);
• Waldshut und die vorderösterreichische Regierung 1523 bis 1526 (1891);
• Wyclifs De Eucharistia tractatus maior (1892);
• Balthasar, Hubmaier und die Anfange d. Wiedertaufe in Mähren (1893);
• Der Anabaptismus in Tirol (Vídeň, 1892-93; 2 díly);
• Wyclifs Opus Evangelicum (1894),
• Der Communismus der mährischen Wiedertäufer (1894);
• Wyclifs De Antichristo (1895);
• Die steirische Religionspacification (Hradec, 1896);
• Die Registratur des Maximilian II. (Vídeň, 1896);
• Der St. Pauler Codex (1896);
• Studien zur englischen Kirchenpolitik im XIV. Jahrh. (Vídeň, 1897);
• Die Reformation u. Gegenreformation in den innerösterr Ländern im XVI Jahrh. (1898),
• Der Huldigungsstreit nach dem Tode Erzherzog Karls II. im Jahre 1590 (1898);
• Acten und Correspondenzen zur Geschichte der Gegenreformation in Innerösterreich (1898).