Jordi Alba
španělský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jordi Alba Ramos (* 21. března 1989 L'Hospitalet) je španělský profesionální fotbalista, který hraje na pozici levého obránce za americký klub Inter Miami CF a bývalý španělský reprezentant. Právě na postu levého krajního beka se stal jedním z nejlepších krajních obránců na světě.[2][3][4]
.jpg)
Odchovanec barcelonské La Masie započal profesionální kariéru ve Valencii, od roku 2012 hraje za Barcelonu. S tou v sezóně 2014/15 vybojoval treble – Barcelona vyhrála domácí ligu, domácí pohár i Ligu mistrů UEFA.[5] Pětkrát vyhrál španělskou ligu a pětkrát španělský pohár.
Španělsko reprezentoval na vítězném Mistrovství Evropy 2012 a též v rocích 2016 a 2020. Rovněž si zahrál na Mistrovství světa 2014 a 2018.[6]
Remove ads
Klubová kariéra
Svou kariéru začínal v L'Hospitalet de Llobregat a své fotbalové dospívání dokončil ve Valencii (po sedmi letech v barcelonské mládežnické akademii), kde také debutoval v Primera División. Do prvního mužstva Valencie jej zapracoval trenér Unai Emery a ten jej začal postupem času stavět ne na pozici levého křídla, ale levého krajního obránce.[7] V létě roku 2012 se vrátil zpět do Barcelony.
V roce 2012 přestoupil Alba do Barcelony za částku 14 milionů liber.[8] Debutoval 19. srpna v úvodním kole La Ligy proti Realu Sociedad, ve kterém svěřenci Tita Vilanovi vyhráli výsledkem 5:1 a Alba předvedl povedený výkon.[9] Proti Deportivu La Coruña 20. října vstřelil první gól za Barçu, která vyhrála díky Messiho hattricku 5:4.[10]
Sezónu 2013/14 Albovi komplikovala zranění, především pak problémy s hamstringy od září do prosince.[11] V ligovém utkání proti Valencii 1. února 2014 obdržel po druhé žluté kartě kartu červenou znamenající vyloučení. Barcelona venku prohrála 2:3 a trenér Gerardo Martino musel pro další utkání se Sevillou využít služeb křídelního univerzála Adriana.[12] Alba 23. března odehrál venkovní El Clásico proti Realu Madrid, ve kterém mu dělal starosti soupeřův křídelní útočník Gareth Bale. Navzdory tomu Barcelona vyhrála 4:3.[13]
Na hřišti Granady 28. února 2015 odehrál Alba svůj 100. zápas za Barcelonu, která tady vyhrála 3:1.[14] Startoval ve finálovém zápase Ligy mistrů UEFA konaném 6. června 2015 proti italskému Juventusu, ve kterém Barcelona vyhrála 3:1 a popáté v historii se v této soutěži stala mistrem, navíc získala treble.[15][5] UEFA jej posléze zařadila do nejlepšího výběru sezóny.[16]
Jeho situace se změnila, když trenér Luis Enrique experimentoval s rozestavením 3–4–3, to byl nucen uchýlit se mezi náhradníky. Odchod Enriqueho v roce 2017 a prodej Neymara ve stejné období Albovi opět přihrál levý kraj obrany a pod novým trenérem Ernestem Valverdem našel ztracenou formu.[17]
Alba prožil povedenou sezónu 2017/18, ve které se stal obráncem s nejvíce asistencemi napříč evropskými soutěžemi. Ve 33 utkáních v La Lize zaznamenal dva góly a osm asistencí a pomohl získat titul.[3]
Alba odehrál své 300. utkání ve španělské nejvyšší ligové soutěži, La Lize, 1. října 2020, to se Barcelona střetla se Celtou Vigo a vyhrála 3:0.[18] Další zápas ve třetím kole se Sevillou (1:1) nedohrál kvůli zranění hamstringu v pravé noze a musel být trenérem Ronaldem Koemanem vystřídán.[19] Vrátil se pro El Clásico proti Realu Madrid v závěru října, ale neodvrátil domácí porážku 1:3. Obdobně jako druhý barcelonský bek Sergiño Dest patřil k lepším hráčům svého mužstva, zejména v prvním poločase pak sám táhl ofenzívu, navíc si připsal asistenci na gólu Ansua Fatiho.[20][21] Proti vedoucímu týmu tabulky Realu Sociedad 16. prosince dal srovnávací gól na 1:1 a pomohl vyhrát domácí zápas 2:1. Jeho centrovaný balón se totiž dostal k záložníkovi Frenkiemu de Jongovi, který dal vítězný gól.[22]
V sezóně 2021/22 nastupoval nejprve pod trenérem Ronaldem Koemanem a po jeho vyhazovu pod svým někdejším spoluhráčem Xavim. Navzdory omlazování týmu se Xavi nadále spoléhal na zkušené hráče včetně Alby, Busquetse či Piquého.[23]
Jeho role v mužstvu se v sezóně 2022/23 dále snižovala, v Xaviho základní sestavě se ocitl jen ve 14 ligových utkáních. Obdobně jako další veteráni v kabině Gerard Piqué a Sergio Busquets byl kritizován za nedostatečně dobré výkony vzhledem k výši platů v klubu sužovaném finančními potížemi.[24] Barcelona se ve druhé jarní části sezóny přiblížila ligovému titulu, mimo to získala španělský superpohár. Dne 2. května 2023 se Alba dostal na hřiště domácího ligového střetnutí s Osasunou, ve kterém vstřelil pár minut před koncem jediný gól onoho večera.[25] Po Osasuně porazila Barcelona 14. května městského rivala Espanyol a po čtyřech letech si zajistila mistrovský titul.[26] Dne 24. května bylo po vzájemné dohodě oznámeno rozvázání smlouvy mezi klubem a hráčem, která měla platit ještě na další rok.[27]
Dne 18. července 2023 bylo oznámeno, že jedná o působení v americkém klubu Inter Miami.
Dne 20. července 2023 odešel po 11 letech z Barcelony a přestoupil do amerického klubu Inter Miami CF, kde bude hrát po boku staronových spoluhráčů Lionela Messiho a Sergia Busquetse.
Remove ads
Reprezentační kariéra
Mládežnické reprezentace
V létě 2012 byl napsán na soupisku pro Letní olympijské hry 2012 v Londýně. Španělsko (které mělo na soupisce i hráče z A-mužstva) zde bylo po vítězství na Euru 2012 největším favoritem, ale po dvou prohrách 0:1 (s Japonskem a Hondurasem) a jedné remíze s Marokem (0:0) vypadlo překvapivě již v základní skupině D. Alba absolvoval všechna tři utkání svého týmu.[28][29][30]
A-mužstvo
V A-mužstvu Španělska přezdívaném La Furia Roja se poprvé představil na podzim roku 2011, na poslední dva zápasy kvalifikace jej nominoval trenér Vicente del Bosque.[7] Debutoval 11. října 2011 v Alicante v tom druhém z těchto kvalifikačních zápasů. Proti týmu Skotska přispěl k výhře 3:1 asistencí na úvodní gól Davida Silvy už po šesti minutách.[31][32] Úpadek výkonů Joana Capdevily, předchozího člena základní sestavy v národním týmu Španělska na levém kraji obrany, naskytl Albovi příležitost ujmout se této pozice.[33]
Reprezentoval Španělsko na EURU 2012, kde Španělé porazili ve finále Itálii 4:0 a získali svůj 3. titul v historii. Alba vstřelil ve finále svůj premiérový gól za A-mužstvo, v zápase zvyšoval na průběžných 2:0.[34] Jordi Alba se díky svým výkonům dostal do nejlepší sestavy turnaje jakožto jeden z pětice Španělů.[35]
Trenér Vicente del Bosque jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii,[36] kde Španělé jakožto obhájci titulu vypadli po dvou porážkách a jedné výhře již v základní skupině B.
Vicente del Bosque jej nominoval i na EURO 2016 ve Francii,[37] kde byli Španělé vyřazeni v osmifinále Itálií po porážce 0:2.[38] Jordi Alba nastoupil ve všech čtyřech zápasech svého mužstva na šampionátu.
V průběhu května 2018 byl nominován na Mistrovství světa 2018, konkurencí na jeho post byl Nacho Monreal z Arsenalu.[39]
Evropského mistrovství se zúčastnil i potřetí, a to v roce 2021, kdy byl v květnu povolán trenérem Luisem Enriquem, jakkoliv měl zprvu obtíže přesvědčit Enriqueho o svých kvalitách a navíc čelil novým, mladším konkurentům.[40] Kvůli pandemii covidu-19 se totiž Euro 2020 odehrálo až následující rok. Nepovolání Sergia Ramose a pozitivní test Sergia Busquetse na covid-19 přihrály kapitánskou pásku právě Albovi.[41] Proti Slovensku se 23. června ve třetím skupinovém zápase mělo rozhodnout o tom, zda Španělsko dále postoupí či nikoliv. Osmifinálovou účast zajistila výhra 5:0, u třetího gólu si Alba připsal asistenci u gólu Pabla Sarabii.[42] O pět dní později jej v základní jedenáctce překvapivě zastoupil José Gayà, jehož Alba kvůli zranění vystřídal v 78. minutě. Jelikož se střetnutí s Chorvatskem prodlužovalo, odehrál takřka 45 minut a byl přítomen u výhry 5:3.[43] Otevřel skóre čtvrtfinálového klání se Švýcarskem, které dospělo do penaltového rozstřelu. V tom uspělo výsledkem 4:2 Španělsko.[44] Oproti tomu penaltový rozstřel proti Itálii (pozdějšímu vítězi) o čtyři dny později přinesl neúspěch a dělenou bronzovou medaili.[45]
Reprezentační góly
- Reprezentační góly Jordi Alby za A-mužstvo Španělska
Remove ads
Styl hry
Alba se během působení v Barceloně stal jedním z nejlepších levých krajních obránců na světě.[2][3][4] Díky své význačné rychlosti a výdrži je schopen dobře podporovat jak obranu, tak útok.[3][48][49] Během kariéry učinil progres v defenzívě,[50] který mu umožnil ofenzivní výpady, přesto na rozdíl od kolegy Daniho Alvese občas dával svými výpady vpřed využitelný prostor soupeřovým protiútokům.[48] Mimo to disponuje velmi dobrou technikou, umí podržet balón a má tendenci hrát na krátké přihrávky.[48][50] Je považován za hráče soustředěného na zápas.[50]
Kritiku naopak sklidil za tendenci simulovat a „přihrávat“ souboje.[51] I kvůli své výšce není hrozbou ve hře hlavou.[48][50]
Jako jednoho ze dvou nejlepších levých krajních obránců (neboli beků) jej v roce 2013 označil sám někdejší levý bek Roberto Carlos, zatímco Albův předchůdce na této pozici v národním týmu Joan Capdevila jej přirovnal právě ke Carlosovi.[4]
Úspěchy
Zdroj:[6]
Klubové
- 4× vítěz – 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18
- 3× vítěz – 2013, 2016, 2018
- 1× vítěz – 2014/15
- 1× vítěz – 2015
Reprezentační
- účast na ME 2012 – 1. místo
Individuální
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads