Josef Adamík

Josef Adamík (29. června 1947 Křemačov – 3. července 2009 Pulčín)^[1] byl český hudební skladatel, pedagog a sbormistr.

Josef Adamík
Základní informace
Narození	29. června 1947 Křemačov, Morava Československo Československo
Úmrtí	3. července 2009 (ve věku 62 let) Valašské Klobouky Česko Česko
Místo pohřbení	hřbitov Mysločovice
Povolání	skladatel, pedagog, sbormistr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

V letech 1965–1969 studoval na brněnské konzervatoři klavír ve třídě Inessy Janíčkové a skladbu u Bohuslava Řehoře. V roce 1974 vystudoval kompozici na Janáčkově akademii múzických umění v Brně^[2] u Miloslava Ištvana, pak u Aloise Piňose a poté u Ctirada Kohoutka. Posléze vyučoval na hudební škole ve Valašských Kloboukách, kde působil také jako sbormistr. Po dokončení 3. symfonie přestal v roce 1986 kvůli silným zdravotním obtížím psychosomatického rázu komponovat. Tvůrčí odmlku přerušil nakrátko až koncem 90. let 20. století, kdy přišel s rozsáhlým cyklem pro klarinet a klavír Il ritorno (Návrat, 1998) a klavírní řadou Vzpomínky na lepší časy (1999). Josef Adamík zemřel vlastní rukou^[1] v Pulčíně.

Styl

Adamík patřil ke generaci autorů, kteří se již jako mladí setkali s projevy tzv. nové hudby, a kteří se ve svých dílech vyrovnávali jak s odeznívající aktuálností tzv. racionálních metod kompozice, tak s nástupem postmoderní plurality stylů. Vedle striktnějších matematických struktur a postupů tzv. nové hudby tak v Adamíkových kompozicích zaznívá významný podíl instinktivně komponovaných ploch, které s předešlými kombinuje např. montážní a kolážovou metodou (viz Miloslav Ištvan). Adamíkova řešení dané problematiky nesla silný emocionální apel a byla výrazná i autorským rukopisem. Adamík mimo jiného používal nestandardní nástroje (fanfrnoch v kompozici Tance labilní a nepravděpodobné), dětské pískací a frkací hračky v Dechovém kvintetu. I díky svým jasným občanským postojům si získal přátelství a úctu tehdejší mladé generace českých skladatelů, z nichž mnozí s Adamíkem dělali rozhovory, nahrávali jeho starší práce a vraceli jej do obecného povědomí i po jeho odmlce (CD Agon).

Skladby

• Paianus super Odam Pythicam pro varhany – 1970
• 1. symfonie – 1974
• Monolog pro basklarinet – 1975
• Stínování I pro flétnu dvoje housle a klavír – 1975
• Dechový kvintet – 1979
• Z tajemné laboratoře v Bílých Karpatech – 1979
• Nonet – 1981
• 2. symfonie – 1983 – polystylová kompozice odkazující na hudbu L. van Beethovena, B. Smetany anebo R. Strausse.
• Tance labilní a nepravděpodobné pro 10 hráčů – 1984
• 3. symfonie – 1986
• Il ritorno pro klarinet a klavír – 1998
• Vzpomínky z lepší časy pro sólový klavír – 1999