Josef Arnošt z Waldstein-Wartenbergu

Josef Arnošt hrabě z Waldstein-Wartenbergu nebo též z Valdštejna-Vartenberka (německy Joseph Ernst Graf von Waldstein-Wartenberg; 22. září 1824 Šťáhlavy – 21. července 1903 Třebíč) byl český šlechtic z mnichovohradišťské linie rodu Valdštejnů. Od mládí sloužil v armádě převážně u jezdectva, zúčastnil se několika válek a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Byl majitelem velkostatku Třebíč, kde trvale žil od roku 1876.

Josef Arnošt z Waldstein-Wartenbergu
23. majitel valdštejnského seniorátu Třebíč
Ve funkci: 3. června 1876 – 21. července 1903
Předchůdce	Jan Nepomuk z Waldstein-Wartenbergu
Nástupce	Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 10. prosince 1872 – 21. července 1903
Panovník	František Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci: 1854 – 21. července 1903
Panovník	František Josef I.
Narození	22. září 1824 Šťáhlavy Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. července 1903 (ve věku 78 let) Třebíč Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče	Kristián Vincenc z Waldstein-Wartenbergu (1794–1858) a Marie Františka z Thun-Hohensteinu (1793–1861)
Příbuzní	Gabriela z Valdštejna-Wartenbergu a Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu (sourozenci)
Profese	voják a politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Zámek Třebíč, sídlo Josefa Arnošta z Valdštejna 1876–1903

Narodil se jako syn hraběte Kristiána Vincence z Valdštejna (1794–1858) a jeho manželky hraběnky Marie Františky z Thun-Hohensteinu (1793–1861).^[1][2] Měl staršího bratra Arnošta Františka (1821–1904) a mladší sestru Gabrielu (1827–1890), provdanou za česko-francouzského knížete a důstojníka Artura Karla z Rohanu (1826–1885).

V roce 1844 vstoupil jako kadet do 8. pluku kyrysníků, ještě téhož roku byl povýšen na poručíka. V roce 1846 se stal nadporučíkem u 3. pluku hulánů arcivévody Karla. V roce 1848 se jako nadporučík pluku hulánů arcivévody Karla zúčastnil bojů v Itálii, kde utrpěl střelné zranění. V roce 1849 se stal rytmistrem a následně byl přeložen ke 4., později k 8. pluku husarů.

V roce 1856 získal hodnost majora a císařského pobočníka.^[3] V roce 1859 se stal podplukovníkem a ve válce se Sardinií bojoval v bitvě u Solferina. Ještě v témže roce byl povýšen na plukovníka a velícího důstojníka 3. pluku hulánů arcivévody Karla.^[4]

V prusko-rakouské válce vedl v bitvě u Hradce 3. pluk hulánů opakované útoky proti nepříteli. Při stahování vojska přes Moravu tento pluk vytvořil předvoj 8. armádního sboru. V únoru 1867 dosáhl hodnosti generálmajora^[5] a stal se velitelem jezdecké brigády v Budapešti.^[6] V roce 1869 odešel na dlouhodobou dovolenou a formálně byl penzionován k datu 19. března 1873 s hodností titulárního polního podmaršála.^[7]

Za svou účast v prusko-rakouské válce získal Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866). V Itálii byl nositelem sicilského Řádu Františka I. a toskánského Vojenského záslužného řádu. Byl též čestným rytířem Maltézského řádu.^[8][9] V roce 1854 byl jmenován c. k. komořím^[10] a od roku 1872 byl doživotním členem panské sněmovny v rakouské říšské radě.^[11]

Od roku 1876 byl majitelem velkostatku Třebíč s rozlohou přes 4 000 hektarů.^[12] Třebíč měla statut seniorátního fideikomisu, to znamená, že majitelem byl vždy nejstarší příslušník rodu Valdštejnů. Přestože měl Josef Arnošt staršího bratra, zdědil velkostatek po Janu Nepomukovi z Valdštejna (1809–1876) a vlastnil je do svého úmrtí.^[13][14] Trvale žil na zámku v Třebíči a pořádal zde hony, na které zval vybranou společnost z okolí. V roce 1881 byl jmenován čestným členem obecního výboru města.^[15]