Josef Ejem

Josef Ejem (17. ledna 1892 Radotín^[1][2][3] – 29. září 1957^[2] Praha^[4]) byl český a československý odbojář, generál, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR.

Josef Ejem
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1948 – 1954
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	17. ledna 1892 Radotín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. září 1957 (ve věku 65 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Profese	politik
Ocenění	Řád republiky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Působil jako učitel. Za první světové války bojoval na ruské frontě a byl dvakrát raněn. Po vzniku Československa se v roce 1919 zúčastnil obsazování Slovenska i bojů proti maďarským bolševikům. V roce 1928 absolvoval válečnou školu a působil na ministerstvu národní obrany. V roce 1939 byl demobilizován a pracoval jako školní rada u Zemské školní rady na Moravě. Za druhé světové války byl v říjnu 1940 zatčen a do konce války vězněn v koncentračním táboře Buchenwald (podle jiného zdroje prošel nejprve věznicemi v Brně, Olomouci a Vratislavi a koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald^[4]).

Po osvobození se zapojil do budování československé armády. V říjnu 1946 se stal generálem a v říjnu 1947 velitelem 7. pěší brigády. V březnu 1948 byl posádkovým velitelem Velké Prahy a v říjnu 1949 krajský vojenský velitel v Praze. V roce 1951 byl penzionován.^[5] Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Ostrava. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954.^[6] Zastával také funkci předsedy Krajského výboru Svazu protifašistických bojovníků. Zemřel v září 1957.^[4]

Vyznamenání

• Československý válečný kříž 1939
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá medaile za zásluhy, I. stupeň
• Pamětní kříž Za věrnost 1939–1945^[7]
• Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918–1919
• Řád republiky, č. matriky 162, 1955