Josef Gruber

O rakouském sociálně demokratickém politikovi pojednává článek Josef Gruber (politik SDAP).

Josef Gruber (2. nebo 3. listopadu 1865 Luže – 3. května 1925 Praha^[1]) byl český ekonom, profesor národohospodářství na právnické fakultě Univerzity Karlovy. V dubnu 1900 byl spolu s Františkem Drtinou a T. G. Masarykem autorem prohlášení nově založené Realistické strany. Byl ministrem sociální péče ve vládě Jana Černého.

prof. JUDr. Josef Gruber
2. ministr sociální péče Československa
Ve funkci: 15. září 1920 – 26. září 1921
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Jan Černý
Předchůdce	Lev Winter
Nástupce	Gustav Habrman
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci: 1912 – 1913
Předchůdce	Josef Vančura
Nástupce	August Miřička
Stranická příslušnost
Členství	realistická strana
Narození	2. listopadu 1865 nebo 3. listopadu 1865 Luže Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	3. května 1925 (ve věku 59 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Slavín
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	ekonom, ekonom, právník a učitel
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a působení

Narodil se ve východočeské Luži,^[2] absolvoval gymnázium v Litomyšli a poté roku 1890 českou právnickou fakultu v Praze. Právní praxi zahájil na pražském policejním ředitelství a v letech 1893–1907 působil v Obchodní a živnostenské komoře v Praze. Mezitím se na své alma mater roku 1901 habilitoval v oboru národního hospodářství, o šest let později byl jmenován řádným profesorem věd právních a státních na české technice, ale už roku 1909 se jako řádný profesor národního hospodářství vrátil na právnickou fakultu.^[3] V letech 1912–1913 byl i jejím děkanem.^[4]

Velmi se angažoval ve veřejné sféře. Často o ekonomických otázkách přednášel mimo univerzitu, vedl v té době jediný odborný časopis Obzor národohospodářský a hojně publikoval, kromě jiného také napsal několik hesel do Ottova slovníku naučného. Ve svých dílech zkoumal celou řadu témat obchodní, průmyslové, zemědělské a dopravní politiky, přičemž se nezaměřoval jen na obecnou teorii, ale především na ekonomickou praxi a zároveň je vždy nejdříve podrobně historicky uvedl. Spolu s profesorem Horáčkem shromáždili a vydali osmidílné spisy Albína Bráfa. Přestože byl jinak zastáncem ekonomického liberalismu, podporoval výrazné zásahy státu v sociální oblasti, což jej dovedlo až na post ministra sociální péče v úřednické vládě Jana Černého.^[5] Ve vládě prosazoval vydání zákonů o tzv. gentském systému (vyplácení podpor nezaměstnaným odborovými organizacemi) nebo o závodních výborech a vyžadoval dodržování zákona o osmihodinové pracovní době. Stál u zrodu Technického muzea království Českého a po vzniku republiky Státního úřadu statistického.^[4] Byl též předsedou České společnosti národohospodářské a až do doby svého ministerského působení i generálním jednatelem Národohospodářského ústavu České akademie věd a umění.^[6] Spoluzaložil a později byl předsedou Sociálního ústavu ČSR, který roku 1923 v Praze hostil Mezinárodní sjezd sociální politiky.^[3] Zemřel při cestě pražskou tramvají,^[6] pohřben je na vyšehradském Slavíně.^[4]