Josef Hořejší

Josef Hořejší (5. prosince 1910, Chlumín – 7. ledna 1950, věznice Praha Pankrác) byl český podnikatel a jedna z obětí komunistického teroru.

Josef Hořejší
Narození	5. prosince 1910 Chlumín
Úmrtí	7. ledna 1950 (ve věku 39 let) Praha
Příčina úmrtí	oběšení
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Povolání	podnikatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Josef Hořejší pocházel z chudé rolnické rodiny. Měl 9 sourozenců. Vyučil se čalouníkem, v roce 1931 se oženil a přestěhoval do Mělníka. Stal se mistrem v továrně na kočárky Liberta. V roce 1940 si sám zřídil malou dílničku na výrobu a opravy kočárků. V roce 1942 byl zatčen a 14 měsíců vězněn na Pankráci. Po návratu se znovu ujal vedení dílny, kterou mezitím vedla jeho manželka a začal ji rozšiřovat. V roce 1945 už zaměstnával 50 lidí.^[1]

Dne 26. února 1948 byly jeho továrny (mající tehdy již přes 200 zaměstnanců) znárodněny do národního podniku Radovan v Mělníce (později Továrny dětských vozidel). On sám byl den poté zatčen a tři týdny vězněn. V únoru 1949 jej přišli znovu zatknout, ale Hořejší, který se tehdy zabýval zemědělstvím, s nimi odmítl jít pro nemoc a vysoké horečky. Přivolaný vojenský lékař potvrdil, že převoz je nemožný. Hořejší ještě tu noc navzdory nemoci uprchl a skryl se.^[1]

Symbolický náhrobek J. Hořejšího na Čestném pohřebišti v Ďáblicích

Po uzdravení přešel za hranice, ale špatné podmínky v utečeneckém táboře a víra v brzký pád komunistů jej vedly k návratu. Zapojil se do protikomunistické skupiny MAPAŽ (Masaryk, Palacký, Žižka), vydávající protikomunistické letáky. Dne 15. srpna 1949 byl zatčen, obviněn z velezrady a dalších zločinů a 24. října téhož roku ve vykonstruovaném procesu odsouzen spolu s dalšími (Bohumil Klempt, Kamil Novotný a Josef Plzák) k trestu smrti. Podle svědectví rodiny, která se s ním setkala noc před popravou, bral vykonání rozsudku jako vysvobození, předchozím mučením byl totiž zmrzačen a trpěl (polámaná žebra, rozdrcené nosní chrupavky, silně poškozený zrak). Rodině bylo nejprve přislíbeno vydání rakve pod podmínkou soukromého pohřbu, posléze však byl zpopelněn státními orgány a nebyla vydána ani urna. Chlumínské hospodářství bylo také združstevněno. Bratr Josefa Hořejšího, který na něm hospodařil, spáchal při znárodňování skokem z okna sebevraždu. Zbytek rodiny byl perzekvován a pronásledován až do roku 1989.^[1]

Na Čestném pohřebišti na ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Hořejšího hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich místo pohřbení.^[2]

Připomínka

Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce umístěné na vnější fasádě budovy (lounské sokolovny) na adrese Osvoboditelů 638, 440 01 Louny. Na desce, která byla odhalena 6. ledna 1993 a je věnována vzpomínce na oběti protikomunistického odboje na Lounsku, je nápis: V TÉTO BUDOVĚ SE VE DNECH 22.-24.10.1949 / KONALO PŘELÍČENÍ STÁTNÍHO SOUDU V PRAZE / S 23 ČLENY PROTIKOMUNISTICKÉ SKUPINY Z LOUNSKA. // BYLY VYNESENY 4 TRESTY SMRTI A 4 TRESTY NA DOŽIVOTÍ. / OSTATNÍM ODSOUZENÝM VYNESL SOUD ÚHRNNÝ TREST / 254 LET V KOMUNISTICKÝCH ŽALÁŘÍCH. // KAMIL NOVOTNÝ JOSEF PLZÁK / JOSEF HOŘEJŠÍ BOHUMIL KLEMPT / BYLI 7.1.1950 POPRAVENI.^[3][4]

Pamětní deska na lounské sokolovně^[3][4]