Josef Ignác Buček

Josef Ignác Franz Buček nebo Butschek rytíř z Heraltic^[1] (6. dubna 1741, Příbor^[2] (Freiberg) - 26. března 1821, Praha) byl rakouský osvícenský právník, národohospodář a reformátor, profesor pražské univerzity.

Josef Ignác Buček
Narození	6. dubna 1741 Příbor Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	26. března 1821 (ve věku 79 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Povolání	ekonom, pedagog a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Univerzita Karlova
Ocenění	nobilitace 1810 rytířský stav
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Osobní pečet z r. 1771

Vystudoval filosofii v Olomouci a potom práva na Vídeňské univerzitě u významného osvícenského právního teoretika Josefa von Sonnenfelse. V Sedmileté válce sloužil jako tlumočník, roku 1766 byl jmenován profesorem "kamerálních" (politických) a roku 1775 i hospodářských věd na pražské univerzitě. Od roku 1775 byl také cenzorem politických a zahraničních spisů.^[3] Od roku 1772 byl řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti.^[1] Roku 1772 byl jmenován královským radou a po odchodu na odpočinek roku 1807 byl 1810 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „z Heraltic“.^[4]

Dílo

Ve stopách svého učitele Sonnenfelse se zabýval hlavně reformami justice, trestního práva a veřejných institucí. Přeložil do němčiny slavný Beccariův spis „O zločinech a trestech“ z roku 1764, zásadní kritiku trestní praxe s odmítnutím mučení a trestu smrti. Bučkovo pražské vydání, které vyšlo 1765, bylo vůbec prvním překladem této závažné knihy. Napsal pojednání o úkolech zemské vlády při podpoře zemědělství (1766), O policii (1778), Základy lesního hospodářství a dějiny českých veřejných financí.^[4]

Založil v Praze-Nuslích na hranici s Vyšehradem usedlost a sad Bučanku,^[3] podle níž se jmenuje současná ulice Na Bučance, a v Bubenči upravil rozsáhlé pozemky na sad, nazvaný podle něj „Bučkovy sady“.