Josef Kubelka

Josef Kubelka (21. listopadu 1868 Přestavlky u Kostelce n. Orl.^[1] – 20. července 1894 Chrudim) byl český básník, humoristický publicista a překladatel.

Josef Kubelka
Josef Kubelka
Narození	20. listopadu 1868 Přestavlky u Kostelce nad Orlicí Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. července 1894 (ve věku 25 let) Chrudim Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	kardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbení	hřbitov U Kříže
Povolání	překladatel, básník a spisovatel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 21. listopadu 1868 v Přestavlkách u Kostelce nad Orlicí. Studoval na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, poté deset let pracoval jako účetní adjunkt v chrudimském cukrovaru.^[2]

20. července 1894 náhle zemřel po krátké nemoci na zástavu srdce. Smuteční řeč na jeho pohřbu pronesl Karel Pippich.^[2]

Dílo

Psal krátké básně a popěvky, nesené zdravým a radostným tónem, vyznačující se prostou, svěží lyrikou a upřímnými city. Byl básníkem veselého mládí. Využil orientální formu gazelu, tradičně zasvěcenou vínu, lásce a bezstarostné životní filosofii, a přiblížil ji podobě národního českého popěvku. Vedle humorných básní psal i vážné, jemně procítěné lyrické básně, zejména milostné. Jeho styl byl v té době už anachronický, ale přesto oblíbený pro své radostné, optimistické vyznění.^[2]

Přispíval do časopisů, např. Lumír, Světozor, Paleček, Niva a Nové proudy.^[2] Knižně vydal dvě sbírky:^[3]

• Písně a gazely (1892)
• Kaleidoskop (1894)

Publikoval i společenskou hru Nový pravdomluvec : zábavná hra při kteréž dle udaných otázek vhodnou odpověď lze obdržeti (1887).^[3]

Některé své práce podepisoval pseudonymy G. Bodláček a Kňourek Kos. Rovněž překládal z francouzštiny, španělštiny a němčiny.^[4]

Ukázka díla: Písně a Gazely

Znám mladou paní hospodskou —
tak švarná je, tak vesela;
má žárné víno ve sklepě
a — žárlivého manžela.

Co ten se za den nažehrá
a naláteří, nabručí —
ký div, že žínka útěchu
pak hledá v mojí náruči.

Ký div, že srdce útrpné
mou vřelou soustrast ocení
a úsměvem jí oplatí
a políbením ocení.

Znám mladou paní hospodskou,
tak švarná je, tak vesela — —
žeť snadno býti útrpným,
já pochopil jsem docela.^[5]

Ukázka díla: Kaleidoskop

Vzpomínky, vzpomínky, přeletaví ptáci —
zase jich zpěvný tlum do srdce se vrací,
do srdce vrací se, uhnízdí se v hrudi —
zda svými písněmi jaro mi tam zbudí?

Vzpomínky, vzpomínky, přeletaví ptáci,
z hrudi mi vyplašte mrtvou resignaci,
vraťte mi idoly, pro něž srdce bilo,
aby se slzami hrudi ulevilo.^[6]