Josef Roth von Limanowa-Lapanów

Josef Roth svobodný pán von Limanowa-Lapanów (německy Joseph Freiherr von Limanowa-Lapanów; 12. října 1859 Terst – 9. dubna 1927 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Po absolvování vojenské akademie vstoupil v roce 1879 do c. k. armády, jako štábní důstojník vystřídal službu u řady posádek v celé monarchii, krátce působil na ministerstvu války a uplatnil se ve správě vojenského školství. Za první světové války se jako vojevůdce uplatnil na východní frontě, kde vybojoval vítěznou bitvu u Limanow-Lapanowa (1914). Později byl převelen na italskou frontu, kde se střídavými úspěchy velel do roku 1918. V armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka (1918). V závěru války byl přeložen na méně důležitý post inspektora vojenských škol. Byl nositelem prestižního Řádu Marie Terezie a krátce před zánikem monarchie získal šlechtický titul barona (1918).

Josef Roth von Limanowa-Lapanów
Generální inspektor rakousko-uherských vojenských škol
Ve funkci: 14. února 1918 – 1. prosince 1918
Předchůdce	Heinrich Tschurtschenthaler von Helmheim
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 20. armádního sboru
Ve funkci: 14. listopadu 1916 – 14. února 1918
Předchůdce	Alois kníže Schönburg-Hartenstein
Nástupce	Franz Kalser von Maasfeld
Velitel 14. armádního sboru
Ve funkci: 1. října 1914 – 14. března 1916
Předchůdce	arcivévoda Josef
Nástupce	Alois kníže Schönburg-Hartenstein
Velitel Tereziánské vojenské akademie
Ve funkci: 1910 – 1914
Předchůdce	Arthur baron Giesl von Gieslingen
Nástupce	Anton Bellmond von Adlerhorst
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generálplukovník (1918), generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1912), generálmajor (1907)
Narození	12. října 1859 Terst
Úmrtí	9. dubna 1927 (ve věku 67 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1918)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	důstojník
Ocenění	Řád červené orlice
Commons	Josef Roth von Limanowa-Łapanów
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Josef Roth jako polní podmaršál (1912)

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, byl synem podplukovníka Josefa Rotha (1817–1862), matka Henrietta, rozená Heidenreichová (1830–1888), byla známá jako klavíristka a učitelka hudby.^[1] První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Sankt Pölten, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1875–1879). Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík k 21. pluku polních myslivců, s nímž vystřídal působiště v Linzi, Banja Luce a Sarajevu. V letech 1882-1884 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v roce 1884 byl v hodnosti nadporučíka zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil v Rijece a Osijeku a v roce 1889 byl povýšen na kapitána, od roku 1890 pracoval na 5. odboru ministerstva války. V hodnosti majora (1895) se stal šéfem štábu 12. pěší divize v Krakově, následně byl štábním náčelníkem 5. armádního sboru v Prešpurku.^[2]

V roce 1898 byl povýšen na podplukovníka a sloužil u 76. pěšího pluku ve Štýrském Hradci. Od roku 1900 působil jako pedagog na Válečné škole a v roce 1901 získal hodnost plukovníka. V roce 1907 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 94. pěší brigády ve Vídni.^[3][4] V letech 1910–1914 zastával funkci velitele Tereziánské vojenské akademie^[5][6] a v roce 1912 obdržel hodnost polního podmaršála.^[7][8]

První světová válka

Generál Josef Roth s náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem na východní frontě (1915)

Na začátku první světové války byl odvelen na východní frontu, kde v rámci 14. armádního sboru Viktora Dankla převzal velení 3. pěší divize.^[9][10] Zúčastnil se prvních bojů v Haliči (bitva u Komarówa) a v říjnu 1914 byl jmenován velitelem 14. armádního sboru.^[11][12] K němu byly přičleněny ještě další divize a byly souhrnně označovány jako armádní skupina Roth. Zvítězil v bitvě u Limanowy a zabránil obklíčení Krakova (prosinec 1914).^[13] Počátkem roku 1915 bojoval u Gorlice a Lublinu. K datu 1. května 1915 obdržel hodnost generála pěchoty^[14] a byl převelen na italskou frontu, kde řídil obranu Tyrolska. Jako vrchní velitel v Tyrolsku nakonec převzal velení 20. armádního sboru (1917–1918),^[15] s nímž vedl další boje na Soči. Po vítězství u Caporetta (1918) dočasně skončily operace na italské frontě a pro Josefa Rotha se hledalo nové uplatnění. K datu 1. února byl povýšen do hodnosti generálplukovníka^[16][17] a následně jmenován generálním inspektorem vojenských škol.^[18][19] Po uzavření Brestlitevského míru měl za úkol koordinovat průběh návratu válečných zajatců z východní fronty.

V armádě byl penzionován k datu 1. prosince 1918,^[20] ale nadále zůstal aktivní ve veřejném životě v Rakousku. Předsedal několika spolkům válečných vysloužilců a od roku 1925 byl prezidentem řádové kapituly Vojenského řádu Marie Terezie.^[21]

Zemřel ve Vídni 9. dubna 1927 ve věku 67 let a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.

Tituly a ocenění

V roce 1916 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[22] V červnu 1916 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř. V září téhož roku byl šlechtický titul na jeho vlastní žádost doplněn predikátem von Limanowa-Lapanow odvozeným od jeho úspěchu na východní frontě z roku 1914. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[23] V roce 1918 získal rytířský kříž Řádu Marie Terezie^[24] a na základě řádových stanov byl v říjnu 1918 povýšen do stavu svobodných pánů. Jako velitel v Tyrolsku byl v roce 1917 jmenován čestným občanem v Brixenu.

Rakousko-Uhersko

• Vojenská záslužná medaile (1895)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1905)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1917)
• Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací (1918)
• rytířský kříž Řádu Marie Terezie (1918)

Zahraničí

• Řád pruské koruny III. třídy (Německo, 1895)
• Řád rumunské hvězdy (Rumunsko, 1901)
• Řád červené orlice II. třídy (Německo, 1909)
• Řád meče I. třídy (Švédsko, 1909)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
• Železný kříž I. třídy (Německo, 1915)

Rodina

Rothova manželka Malvína, rozená hraběnka Lažanská z Bukové (1873–1947)

Oženil se v roce 1892 ve vídeňské čtvrti Hietzing v kostele Narození Panny Marie. Jeho manželkou se stala hraběnka Malvína (uváděná též jako Melanie) Lažanská z Bukové (1873–1947), dcera hraběte Jaroslava Ignáce Lažanského z Bukové (1835–1913).^[25][26] Z jejich manželství se narodili dva synové a dvě dcery. Nejstarší syn Josef (1893–1969) byl důstojníkem v armádě Rakouské republiky.^[27]

Jeho starší bratr August (1853–1911) byl důstojníkem c. k. námořnictva, uplatnil se jako pedagog a do výslužby odešel v roce 1903 v hodnosti kapitána.^[28]