Arthur Giesl

rakouský generál, svobodný pán From Wikipedia, the free encyclopedia

Arthur Giesl
Remove ads

Arthur Johann Baptist svobodný pán Giesl von Gieslingen (19. června 1857, Krakov – 3. prosince 1935, Vídeň) byl rakousko-uherský generál z rodiny s vojenskou tradicí. Od mládí sloužil v armádě, v roce 1912 dosáhl hodnosti generála jezdectva. V letech 1912–1914 byl velitelem 8. armádního sboru, respektive zemským velitelem v Čechách. Na počátku první světové války selhal jako velitel na srbské frontě a byl penzionován, od té doby žil v soukromí.

Stručná fakta Baron Arthur Giesl von Gieslingen, Velitel 8. armádního sboru v Praze ...
Remove ads

Životopis

Thumb
Hrobka rodiny Gieslů na vídeňském centrálním hřbitově

Narodil se jako starší syn c.k. polního zbrojmistra Heinricha Karla Giesla (1821–1905),[1] který byl v roce 1883 povýšen do stavu svobodných pánů. První vojenskou průporavu získal na kadetních školách v Sankt Pölten a Eisenstadtu, v letech 1871–1875 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[2] a do armády vstoupil v roce 1875 jako poručík k 2 dragounskému pluku ve Vídni. V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil znovu ve Vídni nebo v Székesfehérváru. V hodnosti kapitána byl od roku 1887 ordonančním důstojníkem korunního prince Rudolfa a stal se jeho blízkým spolupracovníkem. V roce 1889 byl jedním z mála, komu bylo umožněno vidět mrtvolu korunního prince po jeho sebevraždě v Mayerlingu.[3] Od roku 1891 byl v hodnosti majora pobočníkem císaře Františka Josefa. V roce 1892 byl převelen ke štábu do Lvova, kde o dva roky později dosáhl hodnosti podplukovníka. V letech 1896–1898 byl šéfem štábu 8. armádního sboru v Praze.[4] Souběžně nadále působil ve zpravodajských službách a jeho jméno je později zmiňováno v souvislosti s aférou plukovníka Redla.

V roce 1903 byl povýšen na generálmajora[5] a stal se velitelem 10. pěší brigády v Opavě.[6] V letech 1905–1910 působil jako ředitel Tereziánské vojenské akademie.[7][8] Mezitím dosáhl hodnosti polního podmaršála (1907) a v letech 1910–1912 byl velitelem 29. pěší divize v Terezíně.[9] K datu 1. listopadu 1912 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva[10] a převzal velení 8. armádního sboru v Praze,[11][12] respektive byl zemským velitelem v Čechách se sídlem v Praze[13]. Na počátku první světové války byl se svým sborem povolán na srbskou frontu,[14] kde byl ale vzápětí poražen a odeslán na časově neohraničenou dovolenou. Po nástupu císaře Karla I. byl v roce 1917 znovu povolán do aktivní služby, převzal ale jen podružnou funkci prezidenta kontrolní komise záložních jednotek.[15] Formálně byl z armády vyřazen až k 1. lednu 1919.[16] Poté žil v soukromí ve Vídni, od roku 1928 byl čestným prezidentem společnosti absolventů Tereziánské vojenské akademie.

V roce 1888 se oženil s Helenou Comploierovou (1860-1944) a měl s ní dvě dcery.[17] Mladší Theodora zemřela krátce po narození, starší Margareta (1888–1919) byla manželkou barona Leopolda Chlumeckého.[18]

Jeho mladší bratr Wladimir Giesl (1860–1936) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Známá je jeho funkce rakousko-uherského vyslance v Srbsku těsně před první světovou válkou.

Remove ads

Tituly a ocenění

Rodina užívala od roku 1773 prostý šlechtický titul s predikátem von Gieslingen.[19] Arthurův otec získal v roce 1863 titul rytíře a v roce 1883 byla rodina povýšena do stavu svobodných pánů.[20] Arthur jako velitel armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[21] Během vojenské služby získal vyznamenání v Rakousku-Uhersku,[22] v době působení v bezprostřední blízkosti korunního prince Rudolfa a císaře Františka Josefa obdržel řadu ocenění i od zahraničních panovníků.[23] Od roku 1913 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 16.[24]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads